Vánoce se třemi vrhy

Karel má sedm dětí. Ze tří vrhů. Tak to aspoň vysvětluje, když je hromadně představuje známým. Je moc rád, když má všechny děti kolem sebe, takže organizuje společné dovolené, oslavy čehokoliv, výpravy na koncerty, výstavy a do divadel. Mezi nejstarším a nejmladším potomkem je věkový rozdíl třicet tři let.

První vrh bere toto označení s nadhledem, třetí vrh z toho ještě nemá rozum, ale děvčatům z druhého manželství je to trochu nepříjemné. Copak jsou čoklíci? Karlovou vysněnou ideou je, že všichni bývalí a současní příbuzní budou žít v symbióze. Nejlépe v jednom domě. Děti, ani jejich matky však tuto myšlenku nesdílejí. Ba právě naopak. Když naposledy rozvíjel své teorie soužití, tak jsem se smála, že by musel koupit nejméně panelák. Ona totiž k dětem, snachám a zeťům začala přibývat už i vnoučátka. Asi před deseti lety nastal problém o Vánocích. Vždycky byl určen nějaký termín, který všem vyhovoval, a Karel si s dětmi udělal svůj „stínový“ Štědrý večer se vším všudy. Nikomu nevadilo, že je třeba devatenáctého nebo osmadvacátého prosince. Tentokrát však přestavoval byt a nevěděl, kam se s nimi vrtnout. Zapřemýšlel a potom poslal dětem vzkaz, že mají přijit hlavně teple oblečené. Odjeli tramvají na předměstí a odtud vyrazili do lesa. Vyhlédli si pěkný stromeček, kolem kterého byl dostatek místa, navěsili na něj prskavky, zazpívali koledy a rozdali si dárky. Cestou zpět se zastavili na večeři v restauraci. Byla to z nouze ctnost, ale rodince se to tak zalíbilo, že se lesní nadílka stala jejich tradicí. Když je dostatek sněhu, poetika takových Vánoc nezná mezí. Letos je Karel hodně nemocný, tak se asi do lesa nedostane. Pozítří však za ním všechny děti přijdou a věřím, že ten jejich vlastní Štědrý večer bude opět krásný.