Zbavte se všeho, co vás stresuje, pravidelně sportujte a oddávejte se sexu. Tahle slova z úst psychologa se mi vybavila, když jsem se přistihla, že se mi najednou vůbec nechce usmívat, jsem podrážděná, unavená a ke všemu děsně protivná. Jenže ono se to lehce radí. S posledním bodem žádný problém nebude, ale jak mám odstranit původce stresu, aniž bych pak musela strávit zbytek života za mřížemi?
Když se mi podařilo zahnat velmi ulevující myšlenky na to, jak stresory poměrně sadisticky sprovodit ze světa, vzala jsem si papír a tužku. S lidmi toho moc nenadělám, jen se těm negativním budu snažit co nejvíce vyhýbat. Jistě je však spousta věcí, které se ovlivnit nebo úplně odstranit dají. Napsala jsem si pár nejdůležitějších bodů, kterými bych mohla začít. JALOVÉ AKTIVITY - Nemusím se přece nechat zahlcovat všemi možnými výzvami, které mě sice lákají, ale předem tuším, že na ně nebudu mít dostatek času, a tím pádem nikam nepovedou. Ty, které delší dobu opravdu nikam nevedou, tedy raději vyruším, abych získala čas a energii na záležitosti, které mi přinesou naplnění. ZAJETÉ KOLEJE – Nebudu se nutit dělat věci, které nechci. Proč se držet nefunkčních vzorců, o kterých vím, že mi neprospívají. Jen proto, že jsou známé a bezpečné? To mě přece nikam neposune. PŘÁTELÉ - Dobří přátelé postupně někam zmizeli. Šli jsme společně kratší nebo delší kus naší životní cesty a najednou se vzdalují. Chtějí to vzít úplně jinudy. Možná se ještě někdy potkáme, možná že ne. Je důležité vybudovat si nová důvěrná přátelství se stejně naladěnými lidmi a uvědomit si, že přátelé jsou mnohem důležitější než věci, které si chceme koupit. ZBYTEČNÉ STAROSTI - Ne ta konkrétní věc, ale to že se strachujeme, nám působí veškeré starosti. Většina strachů se vůbec nenaplní, a když, tak nakonec vůbec nejsou tak strašné jako naše představy. Takže už žádné malování čerta na zeď, protože myšlenky na špatné události zabírají místo těm radostným. A čím jsem začala nejdříve? Autem. Proč se mám trápit tím, kolik stojí benzín? Proč věčně pátrat, kde je nejvýhodnější povinné ručení a bát se, že přijdu kvůli nějaké hlouposti o bonusy? Proč mám pořád někoho prosit, aby se podíval, co to má moje vozítko za novou chorobu? Samotné řízení je navíc pro mě činností natolik stresující, že se pravidelného používání tohoto svého (ne)umění ráda vzdám. Jedno auto v rodině stačí, a když ne, aspoň si ve vlaku přečtu pár kapitol navíc. Prodala jsem auto a koupila jsem si krásnou červenou koloběžku. Při překonávání kratších vzdáleností ve městě je v mnohém lepší než kolo. Nemusím každou chvíli sesedat, stačí jen lehce přibrzdit a plynule přejít v chůzi. Je menší a lehčí, tak se s ní protáhnu i tam, kde to s kolem není možné. K jízdě mohu používat i chodník a navíc se nemusím převlékat do žádných antierotických cyklistických oblečků. Je levnější, bezpečnější, díky ní plním i to doporučení pravidelného sportu a pusu už mám zase od ucha k uchu. A co vy, přátelé, celé léto je před námi, tak jak to vypadá s vaším úsměvem?
