Říká se, že práce v domácnosti začne být vidět až tehdy, když se přestane dělat. Je to pravda. Za hodinku práce na zahrádce jste odměněni tím, že za sebou vidíte jasný výsledek, ze kterého máte radost. Doma ne.
Sotva vyleštíte koupelnu, přijde manžel z té vaší zahrádky a začne ze sebe odstraňovat zbytky hlíny. Sotva uklidíte v kuchyni, děti dostanou nápad, že si ušlehají jahodový koktejl. To je toho, že jim "trošku" vyšplíchlo. Však čí to byl nápad pořizovat celou kuchyňskou linku ve vysokém lesku, aby tam byl vidět každý otisk prstu? Sotva všude vyluxujete, zamává papoušek křídly – a jejda, on už se zase přepeřuje? Můžete začít znova. Sotva převlečete postele, vrací se váš chundelatý pejsek z vycházky a zdá se že mu nikdo neumyl zablácené tlapky. Samou radostí, že vás vidí, začne hopsat v peřinách… Dlouho mi tahle činnost připadala beznadějná, ale pak jsem si řekla, že to chce nějakou motivaci nebo nápad, jak si všechno zpříjemnit. Začala jsem se žehlením. Tam to bylo celkem jednoduché, a předpokládám, že to tak dělá spousta žen. Chce to pěkný film v televizi, pohodlné žehlicí prkno a všechny žvanílky vypakovat z místnosti, aby vás děj filmu pěkně pohltil. To najednou prádlo zmizí, ani nevíte jak. Pak jsem se jednou tak nějak detailněji prohlédla a naznala, že by asi nebylo od věci začít posilovat, aspoň to bříško. Tuhle mi na něj kamarád koukal docela podezíravě. Ale to muselo být tou volnou halenkou, určitě... Takže jsem šla s kámoškou do posilovny. Páni, to byla otrava. Studené mučicí nástroje mě děsily, a jen jsem koukala, kam si co přiskřípnu nebo co na mě odkud spadne. Funící a potící se spoluobčané s bolestnými grimasami ve tvářích mě také příliš nenadchli. Když jsem následující sobotu uklízela, tak mě to napadlo. Vždyť tohle je lepší než celá posilovna a rozhodně užitečnější. Pustila jsem si pěkně svižnou muziku a už jsem jela. Do každého pohybu s hadrem jsem se pořádně opírala a ještě jsem to stíhala v rytmu. Jak jsem tak byla v ráži, udělala jsem dokonce mnohem víc práce, než jsem měla v plánu. Když mě potom všechno bolelo, libovala jsem si, jak jsem dobře protáhla všechny svaly a ještě ušetřila za posilovnu. Od té doby si to vždycky takhle zdůvodním a přistihla jsem se, že se dokonce i těším. Tak to bych měla, ale ještě bych potřebovala vymyslet, čím si zpříjemnit každodenní vaření. Aspoň do té doby, než budou běžně k dostání amarouny.
