To byly, panečku, vychytávky. Včera jsme na ně vzpomínali, když jsme se sešli s příbuznými u svátečního stolu. Moje maminka se totiž pochlubila apartní zástěrkou, kterou si vyrobila ze dvou pruhovaných utěrek.
Jedna posloužila jako základ a ze druhé vznikla kapsa a vázačky. Maminka si za totality, když nebylo nic kloudného k sehnání, vždycky uměla poradit. Šila pro celou rodinu a její fantazie neznala mezí. Můj bratr například oslňoval na pískovišti modrými trenýrkami dokulata olemovanými žlutým saténem, který zůstal z mých šatů. Psal se rok 1982 a ženské z pískoviště se houfně chodily ptát, kde se dají koupit, protože to byla nejnovější móda. Hůř na tom byl otec, který obdržel několik kusů trenýrek kytičkovaných, neboť maminka rušila závěs v kuchyni a látku chtěla ještě nějak upotřebit. Protestoval a nakonec je odmítl nosit úplně, protože prý se mu chlapi v práci smáli, když se převlékali. Já s vděčností vzpomínám například na dvoje překrásné šaty, které jsem měla do tanečních. Jedny oranžové, jako z pavučinek a druhé bílé, ozdobené blýskavými kamínky. Nikdo neměl tak krásné. Obě moje dcery si v nich po letech směly za odměnu hrát na princezny – to milovaly. Dalším hitem byly mikiny z bombarďáků. Tyhle obří zimní dámské spodky po kolena se prodávali v růžové nebo bleděmodré barvě a byly levné. Ze dvou kusů se dala ušít jedna moderní mikina. Měla jsem růžovou a nosila jsem se v ní, jako kdyby byla z Tuzexu. Těsně po revoluci se zase prodávaly za pár korun vlajky SSSR. Ty nejmenší stály dokonce jen deset haléřů. Lidé je nakupovali ve velkém, protože to bylo kvalitní plátno. Jen byl někdy problém odstranit srp a kladivo. Záleželo na tom, jestli byly natištěné nebo vyšité. To zase bylo trenýrek a prostírání. Můj zeť si vzpomněl, že by asi někde doma ještě našel i povlečení z vlajky. Tohle už dnes neznáme, málokterá mamka umí šít a plést, protože se to už nevyplatí. Hotová věc se dá koupit levněji než materiál a výběr je velký. Přesto jsem se kdysi snažila svoji mámu napodobit, ale to už jsem na sebe vybrebentila v článku: http://kobosilova.blog.idnes.cz/c/201346/Jak-ze-me-byl-najednou-chlap.html#t2
