Adam se najednou objevil, nechal mě úzkou skulinkou nahlédnout do svého života a zase zmizel. Přivedla ho vloni kamarádka Marta, která se přišla poradit se mnou a s mými kartami, jestli to bude ten pravý.
Martě se v lásce poslední dobou nedařilo. Byla rozvedená už pět let, rozhodně nechtěla zůstat sama, ale nějak to pořád nechtělo klapnout. Ne, že by měla smůlu na muže, ale většinou je svou přehnanou láskou a péčí přinutila prchnout. Partner se pro ni stal středobodem vesmíru, a když nebyl s ní, tak prakticky nežila. Z inteligentní ženy se proměnila v přísavku. Když vzal nohy na ramena, přiběhla s pláčem za mnou, všechno jsme probraly a ona se dušovala, že už neudělá stejnou chybu. S Adamem se Marta seznámila na inzerát a zářila nadšením. Ani jsem se nedivila, protože byl opravdu fešák. Karty však naznačovaly lásku jen velmi vlažně, takže jsem se snažila Martu přesvědčit, aby hlavně moc netlačila na pilu. „Věnuj se své práci, koníčkům a především sama sobě, zajdeme si spolu třeba do kina, jen mu prosím tě pořád nevolej. Počkej, až se ozve sám. A když se ozve, tak dělej trošku drahoty, ne že za ním poletíš, div se nepřerazíš. Musí se na tebe těšit, rozumíš? Taky žádné řeči o společném bydlení a o dětech. Kdo ví, co se z něj může vyklubat, tak nikam nespěchej.“ „Neboj se, tentokrát tě ve všem poslechnu, opravdu,“ slibovala Marta a už netrpělivě držela kliku. Potom jsme ještě chvíli seděli všichni společně na zahradě. Než jsme vypili kávu, stačil mi Adam povyprávět, že se před rokem rozvedl, protože si manželka našla jiného, a že za ten rok postavit nový domek. „Už ten den, kdy jsme se dohodli na rozvodu, jsem si na internetu zamluvil pozemek.“ Zvláštní přístup. Žádný vztek, žádný smutek, žádná sebelítost, ale spousta smysluplné práce, která fungovala jako ta nejlepší terapie. „No a teď je dům hotov, jen je mi v něm občas trochu smutno,“ pokračoval Adam. „Nebo chybí hospodyně?“ rýpla jsem si trošku. „Kdepak, to byste mi křivdila. Já všechny domácí práce zvládám a nemám s tím nejmenší problém. Na to stačí pár vychytávek.“ „Například?“ „Například dvě myčky na nádobí. Z jedné vytahujete čisté nádobí a špinavé strkáte do druhé. Potom to prohodíte. Odpadá vyskládávání hromady věcí do skříněk, které vlastně ani nepotřebujete.“ Možná tento způsob znáte, ale mě Adam vážně dostal. Kulila jsem oči, jak je to geniální a jednoduché – to může napadnout jen chlapa. Adama už jsem už víckrát neviděla, protože se ukázalo, že mu bývá smutno jen tak jednou za měsíc a ještě k tomu po různých ženách. Hospodyňku opravdu nehledal a ten pravý pro Martu to vážně nebyl. Často si však na něj u nádobí vzpomenu. Máte i vy podobné vychytávky?
