Sledováním médií můžete získat pocit, že život je vlastně nekonečný řetěz politováníhodných událostí. Jsou jedinci, kteří už téměř o ničem jiném nemluví a negativitu ze sebe přímo vyzařují. Když už se vám stane to neštěstí, že máte takového člověka dlouhodobě blízko sebe, je potřeba se mu bránit. Jinak z vás bude vysávat energii a motivaci k čemukoliv.
Na světě ale není převaha zla. To si jen dobro se zlem trvale hrají na přetahovanou. Jenže zlo je viditelnější, hlučnější a mediálně zajímavější. Média se soustředí především na prodejnost a je jen na nás, jak se nám podaří vybalancovat jejich vliv. Když je někdo špatně naladěný jen příležitostně, pak můžete vyslechnout jeho stížnosti a rozhodnout se, zda jsou oprávněné. Pokud ano, zeptejte se, jestli by chtěl nějak pomoci. Vyvarujte se však dlouhých kázání a nesnažte se nahradit psychoterapeuta. Když jeho nářky vyhodnotíte jako neoprávněné a navíc se opakují stále dokola, neztrácejte svou energii posloucháním, protože byste se stali dlouhodobě jejich skladištěm. Horší je to s lidmi, kteří se v negativním rozpoložení snad již narodili. Jako třeba Libor. Během patnáctiminutového rozhovoru mi vylíčí, kde byla v posledních dnech tragická nehoda, kdo koho přizabil, kdo co nakradl a jak je ten nebo ten „úplně nemožnej“. Špatná práce, špatná výplata a vlastně až pohrdání všemi, kteří mají více peněz, protože zrovna oni si to rozhodně nezaslouží. Z mého pohledu však vůbec nic nebrání tomu, aby svůj život úplně změnil. Má k tomu všechny předpoklady. Když něco navrhnu, hned spustí palbu důvodů, proč to nejde. Hlavně nic neriskovat, mít svůj klid a pohodlí, držet se při zemi a chránit se před případným zklamáním. Zjistila jsem, že zde můj pozitivní přístup k práci i k životu ani trochu nepomáhá. Pokud se Libor neodváží k ničemu, po čem touží, sice pravděpodobně nic neztratí, ale hlavně ani nezíská, bude stát na místě a splnění jeho snů bude v nedohlednu. To už je však pouze jeho volba. Nikdo se nestal úspěšným tím, že se celé dny strachoval, že selže. Negativní myšlenky ještě k ničemu dobrému nepomohly, tak proč si je držet v hlavě? Vím, že se někdy těžko zahánějí, ale jsou přece zdroje, kde lze najít pomoc – knihy, semináře, koučové, psychologové atd. Jak se tedy negativistům bránit? Vyhýbejte se jim, jak je to jen možné. Pokud to nejde, určete hranice škarohlídova působení na vás. Řekněte, že byste rádi přešli v debatě na nějaké pozitivnější téma, a pokud se nepřizpůsobí nebo nezmlkne, klidně odejděte. Na závěr už jen připomenu moudrost Konfuciovu: “Lepší než nadávat na tmu je rozžehnout i jen malé světlo.“
