Líbil se mé mamince a líbil se i mně. Vzdychaly jsme u Popelky a poslouchaly jeho písničky. Už víte, koho myslím? Přece toho krásného, vysokého a charismatického muže, který se jmenuje Jiří Štědroň.
My jsme si ho však soukromě pojmenovaly podle televizního pořadu, který se vysílal pod názvem „Sarabanda Jiřího Štědroně“. Tedy, aspoň se mi to tak vybavuje, ale když jsem volala mamince, tak mi tvrdila, že už si nepamatuje, kde jsme to tehdy vzaly, a aby se pak pan Štědroň ještě neurazil. Prý kdo ví, co to vlastně znamená, ještě to bude nějaká sprosťárna. Mami neboj, není to žádná sprosťárna, přestože mi internetový vyhledávač nabídl i dámská tanga Sarabanda. Stejný název má i rohová sedací souprava, ale také flétnový soubor z Rychnova nad Kněžnou. Sarabanda se jmenuje rovněž poslední televizní film režiséra Ingmara Bergmana, který si dal sám sobě jako dárek k osmdesátým pátým narozeninám. A Sarabande je i název studiového alba Jona Lorda, který v roce 1968 spoluzaložil kapelu DEEP PURPLE a třicet čtyři let pak byl jejím stálým členem. Wikipedie představuje SARABANDU coby tanec latinskoamerického původu, který se v 17. století změnil na pomalý dvorní tanec a stal se obvyklou třetí větou barokní suity (allemanda – courante – sarabanda – gigue). Pro sarabandu je typický těžký a pomalý takt obvykle s důrazem na druhou dobu. Před prázdninami jsem zahlédla jednu upoutávku na seriál Ordinace v růžové zahradě, a v ní právě Jiřího Štědroně. Ač uběhlo hodně času, je to pořád fešák a já si hned vzpomněla na Sarabandu. Třeba mi někdy sám upřesní, jak to s ní tehdy vlastně bylo a já vám to pak řeknu.
