Prý by se v návalu práce klidně mohlo stát, že by na něj nezbyl čas. V kuchyni na zdi visel obrovský rodinný plánovací kalendář, kde měl každý člen pečlivě vyplněn svůj sloupeček povinností, a během naší návštěvy ještě několikrát otevřeli google kalendář a dumali, proč se asi nechce spárovat s tím, který mají ještě stažený v mobilu.
To bylo tehdy, když nás jedni naši známí nečekaně pozvali na odpolední kávu. Seděli jsme u nich zaboření v bílé kožené sedačce, a já už asi deset minut svému muži naznačovala pohledy a posuňkovou řečí, že zdrhneme. Ukázalo se totiž, že nám kromě pohoštění mají v úmyslu vnutit hlavně jakési supervýhodné finanční produkty. Hovořili o tom, jak je strašně důležité investovat a mně se chtělo smát. Zřejmě netušili, že bychom po částečné rekonstrukci bytu docela akutně potřebovali, aby teď někdo investoval zase do nás. Když viděli, že s námi žádné kšefty nebudou, už nás nezdržovali a byli jsme chladně vystrčeni za bránu. Večer jsme si ještě dělali legraci, že se musíme podívat do diáře, jestli tam máme zapsaný sex, abychom se mu náhodou neoddávali mimo termín. Pro mě je plánování jednou z nejoblíbenějších prokrastinačních činností. Málokdy se mi však podaří plány dodržet, protože mi je moje nejbližší okolí neustále narušuje tím, že vyrábí nikdy nekončící řadu nečekaných situací. Protože máme děti, z nichž některé ještě nejsou soběstačné, rodiče, z nichž někteří už nejsou soběstační, zvířata, několik zaměstnání a mnoho různých aktivit, není o překvapení nouze. V kuchyni mám postavený stolní kalendář s pěknými obrázky. Do něj, jako za starých předelektronických časů, zapisuji nejdůležitější věci: papoušek – manikúra, vyzvednout babičce zuby, dcera – třídní schůzka… Pak zjistím, že mi ta naše opice schválně otočila dva listy, abych do té školy nešla. Naštvala mě o to víc, že jsem v tom týdnu měla zapsané i kino, neboť k nám na náves konečně dorazil film, který jsem chtěla vidět. Teď jsem to asi přehnala, protože jestli si to přečte náš místostarosta, tak bude pro změnu naštvaný on. V Tišnově je totiž krásné, čerstvě zmodernizované kino. I s popcornem. Jen tam byla zpočátku zima, což byla ostuda, a na firmu, která instalovala topení, se začaly snášet hromy, blesky a reklamace. Pak někoho napadlo otočit těmi kolečky na radiátorech a najednou bylo teplo a… a nový vedoucí kina. Ale to jsem odbočila. Někdy je zase v tom kalendáři tak krásný obrázek, že si ho tam nechám pár týdnů, nebo naopak ošklivý, který přeskočím. To je potom s tím plánováním těžké. Vzpomněla jsem si v této souvislosti na jednu svou dobrou přítelkyni. Ta je teoreticky připravena úplně na všechno. Přesně ví, co by dělala, kdyby ji opustil manžel, kdyby vyhořeli, kdyby otěhotněla dcera, prostě vždycky má v záloze plán B. Ale znáte to – nic nepobaví pánaboha tak, jako naše plány do budoucna. Vždycky je všechno jinak a je zbytečné se dopředu týrat představami situací, které s největší pravděpodobností vůbec nenastanou. Nastanou úplně jiné, které by nás ani ve snu nenapadly. Jediné, co opravdu plánuji, je jídelníček na celý týden. Podle něj naráz nakoupím potřebné suroviny a vyhnu se tak každodennímu přemýšlení, co ulovit k večeři. Také jsem si zvykla prát, žehlit, nakupovat a uklízet ve stejné dny. Nezdá se to, ale rutina ušetří fůru času. Jen do ní nezahrnujte i ten zmíněný sex, ten neplánovaný bývá úplně nejlepší, nemyslíte? A dámy, hlavně žádný stres, muži jsou přece mistři světa v řešení šílených situací, do kterých bychom se ovšem bez jejich přičinění nikdy nedostaly. Mimochodem, už máte naplánovanou dovolenou?
