Nožičky rychle utíkejte!

Občas využívám k přesunům po městě MHD, konkrétně tramvaje. Hlavně v situacích, kdy pospíchám a nic s sebou nevleču. Tam, kde se téměř nehýbou kolony aut, tramvaj většinou jen profrčí a navíc odpadá nekonečné hledání parkovacího místa. Jako bonus na člověka zpravidla čeká nějaký nevšední zážitek.

Jednou si takhle před polednem jedu a dokonce sedím. Tramvaj zastavila na zastávce, otevřely se dveře a najednou vidím, jak řidič vyskakuje z kabiny a pádí někam přes křižovatku. Prokličkoval mezi auty a zmizel z dohledu. Tak sedíme, čekáme, díváme se nechápavě jeden na druhého, ale řidič nikde. Po pár minutách přišel jeho kolega z další tramvaje, která už chvíli stála za námi. „Lidi, kde máte pilota?“ zahalekal do vozu a cestující mu opřekot popisovali, jak najednou někam utekl. Chvilku debatovali, potom ten cizí šofér někam volal vysílačkou, ale než domluvil, tak jsme spatřili našeho řidiče, jak zase běží nazpět. Vysvětlení bylo prosté. Šlo o neodkladnou břišní potíž. Ten chudák věděl, že na konečnou už rozhodně nevydrží, tak byla nedaleká hospoda jeho jedinou záchranou. Vyprávěla jsem o tom večer známým a protože jeden z nich také občas řídí tramvaj, dozvěděla jsem se, že můj zážitek nebyl toho dne jediným svého druhu. Příčinou všeho byl prošlý salát, který si někteří zaměstnanci koupili ráno v kantýně. Jeden z postižených prý naléhavě volal na dispečink a žádal o „povolení k nouzovému mezipřistání“ na nejbližší tramvajové smyčce, protože na tu svou to měl ještě nekonečně daleko. Cestující asi dost koukali, kam to s nimi jede, ale hlavně měl štěstí, že se mu taková možnost naskytla. Nejhůř však ten den dopadl jejich starší kolega, který vysílačkou úpěnlivě prosil o vystřídání, ale než k němu dorazili dispečeři, bylo už pozdě... Nevím, jestli a jak byla potrestána kantýnská, ale moc by jí prospěla služba v tramvaji s kefírem ke svačině.