Nelez tam, spadneš na kokos!

Nastal čas, kdy se já a moje vrstevnice pomalu začínáme stávat babičkami. Kamarádky to prožívají různě. Některá se snaží novou roli tutlat, neboť chce za každou cenu vypadat na třicet (marně), a další zase není schopna hovořit o ničem jiném, než jak ten jejich poklad krásně papá a kaká. Miminprostí přátelé se pak raději drží v dostatečné vzdálenosti.

Pár babiček je smutných, protože jim jejich přehnaně alternativní snachy nepůjčují děti vůbec, několik z nich je zase pro změnu unavených, protože hlídají vnoučata skoro každý den a jejich soukromý život se kamsi vytratil. Žádný extrém není dobrý, tak jsem ráda, že u nás se „babičkuje“ tak středně. To znamená, že zhruba jednou měsíčně přijede dcera s vnoučkem na návštěvu, jednou za čtvrt roku dostaneme Petříka na hlídání přes víkend a mezi tím se občas potkáme někde jinde. Minulý víkend byl zrovna „hlídací“ a poměrně zábavný. Petříkovi jsou necelé dva roky a na svůj věk velmi dobře mluví. Kromě toho v jednom kuse vymýšlí nejrůznější, více či méně životu nebezpečné, aktivity. Vařím oběd a z obýváku slyším: „Nelez tam, spadneš na kokos!“ Je mi jasné, že Péťa někam šplhá a u toho si přeříkává to, co většinou slyší od maminky. Hlavně se však doporučením ani v nejmenším neřídí. Stojí na opěradle křesla a snaží se dosáhnout do horního regálu knihovny na model auta, který můj muž lepil asi rok a nesmírně si ho cení. U toho hlásí: „To je dědovo auto, nesahat, jen dívat očičkama.“ Zachraňuji dítě i model. Za chvíli se Petřík zase varuje: „Nedávej tam plstíčky, ptáček ti udělá bebinko!“ U toho má obě ruce vražené ve voliéře u papoušků, kteří začínají výstražně syčet, z čehož má klučina upřímnou radost. V podobném duchu to probíhalo celou dobu, a když si ho dcerka v neděli odvážela, tak ji rozesmálo, když jsem jí oznámila, že jdeme spát nejpozději v devět, protože jsme úplně vysílení. To ale vůbec nevadí, naopak už se těšíme, jaký pokrok dítko udělá do příště. Určitě nás čeká spousta zážitků, tak jako třeba moji kolegyni, když k nim přišli mladí s vnučkou, která má něco málo přes tři roky. Holčička se rozhodla, že než půjdou s maminkou domů, tak babičku s dědou uloží ke spaní. Museli si v letním parnu lehnout do postele, malá je pečlivě zakryla až po krk, a když po chvíli babička vylezla, aby se s dětmi rozloučila u dveří, tak bylo zle. Vnučka jí vyhubovala, zahnala ji zpět do postele a znovu pečlivě zakryla. Prý tam leželi jako dva blbci úplně zpocení a čekali, až konečně zaklapnou dveře, aby mohli beztrestně vylézt. Přeji všem příjemný zbytek léta a krásně si to s dětmi užívejte!