„Každý večer si z balíčku vytáhněte jednu kartu a snažte se během následujícího dne najít její odraz v událostech všedního života. Tak si nejlépe zapamatujete její význam,“ přeložila jsem si pracně z francouzského návodu. Udělala jsem to, a najednou jsem držela v ruce tu nejhorší ze všech karet – KŘÍŽ.
Našly si mě totiž vykládací karty Mlle Lenormand, která byla legendární francouzskou kartářkou na přelomu 18. a 19. století. Tedy přesněji jejich novodobé vydání, které však údajně přesně odpovídá vyobrazením, která byla nalezena v její pozůstalosti. Dosud jsem o nich nikdy neslyšela, ale během posledního měsíce jsem na ně narazila na různých místech hned čtyřikrát a úplně mě okouzlily. Když se mi něco takového děje, tak se tomu nebráním, protože nevěřím na náhody. Navíc nikde není psáno, že bych do smrti neměla k povzbuzení fantazie používat jiné karty než mariášové. Ovšem ten KŘÍŽ mě trošku zaskočil, i když mi rozum říkal, že je to přeci jen taková hra. Význam této karty je totiž bolest, smůla, utrpení, smutek, nehoda, oběť a dokonce i smrt. Tak snad se cestou do práce někde nevybouráme, napadlo mě ještě těsně před usnutím. Ráno jsem si na kartu ani nevzpomněla a přípravy na odjezd do zaměstnání probíhaly stejně jako každý den. Zato karta si vzpomněla na mě. Už jsem jen naplnila misky zvířatům a chystala se k odchodu. Bundu, tašku přes rameno, ještě tu krabici pro kolegyni, a když jsem se obouvala, tak jsem si všimla nachystaného pytle s odpadky. Řekla jsem si, že ho musím vynést, aby nezačal zavánět, a ještě jsem ho přibrala. Manžel už čekal před domem v nastartovaném autě a dělilo nás jen šest schodů, prosklené dveře a předzahrádka. No a jak jsem měla plné ruce, přes krabici a pytel jsem neviděla, tak jsem nějak špatně ty schody spočítala, protože jich tam najednou bylo víc, než jsem čekala a už jsem letěla. To vám byla šupa. Přes sklo jsem viděla, jak můj muž nervózně poklepává prsty na volant a nešlo mi vstát, protože jsem padla svými starými koleny rovnou na dlažbu a děsně to bolelo. Po chvíli se mi podařilo aspoň popolézt a opřít se dlaní o sklo ve dveřích. Přestal bubnovat a snažil se v šeru rozeznat, co to tam vyvádím. Trvalo mu docela dlouho, než vystoupil z auta a šel se podívat. Mezitím už se mi podařilo vstát, tak jsem se došourala k autu, a když trošku odezněla bolest v kolenou, zjistila jsem, že mám ještě obražené zápěstí a intenzivní pocit, že jsem si zlomila pár prstů na noze. Před očima jsem najednou viděla svou vybranou kartu a docela mě znepokojovalo, že je teprve sedm ráno. Co když to ještě není všechno? A také že nebylo, i když ostatní záležitosti už nebyly tak bolestivé – aspoň fyzicky. Den opravdu končil slzičkami, protože jsem zjistila, že krabice s důležitými dokumenty, které jsem si do ní ukryla, aby při rekonstrukci obýváku nepřišly k úrazu, skončila vyvezená na sběrném dvoře technických služeb. Jako důkaz, že karty Lenormand nelžou, mi to pro začátek docela stačilo. Hlavně však doufám, že ty další už budou aspoň trošku příznivější.
