Když jsem dnes dopoledne pročítala nejrůznější zprávy, na chvíli mi zůstal rozum stát. I když bych řekla, že se zastavil spíše někomu jinému, a to definitivně.
Když se v minulých letech objevila na trhu hromada plyšových mikrobů, bacilů a jiné havěti, měla jsem z toho rozporuplné pocity. Jako fór dobré, ale že by si moje děti musely hrát zrovna s kapavkou, úplavicí nebo žaludečním vředem, to tedy ne. Přesto uznávám, že třeba taková mononukleóza je celkem roztomilá příšerka. Rozhodně však nepředpokládám, že by se například plyšový svrab stal někdy v budoucnu ozdobou dětských pokojíčků. Už jsem na tyhle pseudohračky pozapomněla, ale dnešní prezentace mě opravdu nadzvedla ze židle. Hračky v podobě beďaru, tukové buňky i zápachu z úst se mohou jít zahrabat, protože letos vedou PŘEJETÍ PLYŠÁCI. Jak vypadají? Placatě. S otiskem pneumatiky na těle a s vyhřezlými vnitřnostmi. Ze zvířátka trčí barevně vyvedená střeva, žaludek atd., včetně červeného hadříku, který znázorňuje vytékající krev. Hračku lze uložit do plastového pytle se štítkem a ozdobit nálepkou „I love Road Kill“ (Miluji přejeté na silnici). Kdo tohle mohl vymyslet? Jak se takový člověk chová k ostatním živým bytostem? Docela ráda bych toho chytráka viděla a poptala se na jeho duševní zdraví. A co ti, kteří výrobu a prodej této hrůzy schválili? Nechápu, že se mezi tolika lidmi neobjevil někdo trošku soudný a schopný vidět více, než jen pár zlaťáků zisku. Uvažujte se mnou, co může napadnout malé dítě, které má takovou hračku. Nezačne náhodou přemýšlet o tom, jestli má jejich malé štěně v bříšku také takové věci jako tenhle přejetý zajíček? Co se zkusit podívat? Nebo hodit živou kočku pod auto, jestli to bude stejné? Kdybych uměla čarovat, zařídila bych, aby každému, kdo koupí v hračkářství přejeté zvířátko, zdřevěněla ruka na tak dlouho, dokud mu to v hlavě aspoň trochu nedocvakne.
