Šaty jako pro princeznu. Když si je oblékla, opravdu se proměnila v tu nejkrásnější princeznu na celém světě. Pyšná maminka chystala dceru na její první velkou společenskou událost. Obě byly plné nadšení a očekávání.
Když jsem pak slyšela, jak to dopadlo, chtělo se mi plakat.
Jediný tanec, při kterém se mohla princezna předvést na parketu, byla polonéza, kterou tančila v páru s další smutnou dívkou. Ukázalo se totiž, že taneční škola nezajistila, aby byl v kurzech přiměřený počet děvčat a chlapců. Přítomní mladí pánové měli své partnerky, které nehodlali měnit ani při dámské volence. To se raději tanci vyhýbali úplně. Když měli pánové věnovat dámám červenou květinu, šla princezna k piánu a vzala si ji tam sama. Taneční kurz pro ni ztratil smysl a pocit méněcennosti získal nebývalou sílu. Její mamince to mohlo utrhnout srdce.
Tahle situace mě hodně zaskočila. Když jsem chodila do tanečních já a po letech moje děti, nic takového se nedělo. Vůbec mě nenapadlo, že si nějaká dnešní taneční škola vůbec nedělá starosti s citlivou dušičkou dospívající dívky a vidí jen prachy za prodané kurzy. Ono v tomto případě nešlo jen o prodlouženou, ale i v běžných hodinách tančily dívky s dívkami. Kurzy nejsou levné, a tohle je podle mě naprostá nehoráznost. Pokud není škola schopna zajistit páry, má přijímat jen děvčata, které se hlásí rovnou s tanečním partnerem. Takhle to fungovalo u našich dětí. Když holka neukecala nějakého kluka, tak se přihlásila třeba až v dalším roce, ale určitě by nešla sama někam, kde by hrozilo, že zůstane bez tanečníka.
Za mých mladých let to bylo jednoduché. Taneční škola ve městě fungovala jedna, ve druhém ročníku střední školy nás tam nahnali všechny, a protože na gymnáziu bylo zhruba stejně chlapců jako děvčat, nebyl nejmenší problém. Když se do kurzu přihlásila třída knihovnic, taneční škola k nim přiřadila třeba strojaře, a bylo to.
Dnes se taneční školy předhánějí s nabídkami, ale rodiče často nemají peníze, nebo děti o taneční ani nestojí, takže se jich mnoho nehlásí. Stává se například, že se zapíší z jedné třídy pouze čtyři zájemci, navíc každý do jiné taneční školy. O studenty je boj, organizace vázne, a když je důležitý jen zisk, dopadne to přesně tak, jako na Bílé prodloužené, která se konala 13. 11. 2015 v brněnském Bobycentru.
Maminka smutné princezny napsala stížnost majitelce taneční školy. Když mi dala přečíst arogantní odpověď paní Šedové, rozhodla jsem se uveřejnit tento článek, abych upozornila na situaci další rodiče, a předešla tak aspoň nějakému dalšímu velkému zklamání.
