Zaslechla jsem v rádiu část rozhovoru s nějakým zapáleným naturistou. Nejdříve vysvětloval, že nejsou jen obyčejní nudisti, ale usilují o sblížení s přírodou. Prý jde o filosofický směr bez jakkoliv zvýrazněného sexuálního podtextu.
Tomu moc nevěřím. Už z toho důvodu, že ta mužská ozdoba si podle mě žije tak trochu svým vlastním životem a na povel "lehni" příliš nereaguje. Jedině, že by to tak fungovalo u početných skupin německých důchodců, kteří se do naší země jezdí tak rádi svlékat. Tam možná nefunguje zase ten opačný povel. Potom pán v rádiu tvrdil, že naturismus sbližuje lidi - no, navazování osobního kontaktu na nudistické pláži mi připadá dost nevhodné. Vydržíte se dívat dotyčnému do očí? Nejsem žádná puritánaka a tolerance mi také nechybí. Má však své meze. Jedno léto jsme si vyhlédli s rodinkou krásnou pláž. Netušili jsme, že na té vedlejší jsou nudisti. To by samozřejmě ničemu nevadilo, kdyby osazenstvo obou pláží nechodilo ke stejným stánkům a do stejné restauace. V našich podmínkách jsme zvyklí komunikovat v oblečení, takže mi vadí, když mám stát s cizími naháči u stánku na buřta nebo obědvat v jedné hospodě. Přivádí mě to do rozpaků. Mají své pláže, rekreační střediska, kempy, wellness hotely, sauny a další vyhrazené prostory, které jim srdečně přeji, ale pokud jdou na místa, která užívají i "textiláci" (tak nazývají ty, kteří ještě neprozřeli), přivítala bych, kdyby si aspoň něco drobného oblékli. Promiňte, ale dost se mi ekluje představa, že si sednu na plastovou židličku, na které poslední hodinu trůnila holá zadnice korpulentní dámy, která popíjela jeden drink za druhým. A co moje dcery? Dobře vím, že tabuizace nahoty dětem neprospívá, ale proč mají ztrácet iluze o mužském těle při pohledu na scvrklého staříka, jehož jediným oděvem je slaměný klobouk? Docela by mě zajímalo, jak fungují manželství, kde je jeden z partnerů vyznavačem a druhý odpůrcem naturismu. Asi by se mi nelíbilo, kdyby můj muž věčně někde lítal nahej, a obráceně by to bylo asi ještě horší.
