Iris siberica - kosatec sibiřský - je moje kytka. Počátkem léta rozkvétá na Padrťských pláních a barví louky svou sytou modří. Neobvyklý úkaz brdské přírodě sluší, ale brzy pomíjí, takže sedlám svého cyklo-oře a vyrážím!
Někdo nemá Brdy rád, jsou prý fádní a příliš melancholické. Na podzim - snad. Ale teď v létě jsou zelené, kvetoucí, voňavé. Vydávám se na cestu z obce Láz kolem sochy světce...
krajinou svatých obrázků...
půvabných hájoven...
a válečných pomníčků.
Mezi stromy se najednou objeví lom na Červeném vrchu, zvaný také Červená skála. Už víte, proč má mnoho lesních cest v Brdech červenou barvu?
Povinná je zastávka u památného dubu. Musím ho obejít, zkontrolovat, pohladit. Dub letní dvoják tu stojí snad 400 let, obvod jeho kmene činí neuvěřitelných 7 metrů!
Pamatuje vznik Padrťských rybníků, výstavbu i zánik vesnic v okolí, uniformy všech armád, které tu pod ním cvičily. Hájovna Pod dubem už taky dávno nestojí, ale on přežil!
Pod dubem už se otvírá pohled na Padrťské pláně.
Tak tiché, pokojné místo, a přesto je čas několikrát radikálně proměnil. Byly to bouřlivé změny: téměř beze stopy zmizely celé vesnice, které pohltila tanková střelnice.
A potom zase příroda vymazala střelnici. Aby plocha nezarostla lesem, je využívána jako pastviny pro dobytek.
O historii i současnosti Padrtí informuje naučná stezka Okolím Padrťských rybníků, která má 13 zastavení a měří 13 kilometrů.
Konečně sjíždím do údolí říčky Klabavy, ke svým kosatcům.
Jsou tady a jsou překrásné!
Pomalu odkvétají - asi jsem přijela na poslední chvíli.
Fotím jen u cesty, dupat v louce nebudu, ani kvůli fotkám.
Pod dvojicí velkých Padrťských rybníků jsou jako korálky navlečené na nitku ještě další malé rybníčky a velmi fotogenické...
Kolem to kuňká, žbluňká a bzučí - zdejší fauna to tu miluje. Bohužel i ta bodavá, takže radši mizím.
Proč jsou některé místní silničky dlážděné žulovými kostkami? Kvůli tankům. Sloužila jim i tahle točna.
Stará dubová alej mě dovede k sladkovodním perlám celých Brd, Hořejšímu a Dolejšímu Padrťskému rybníku.
Loďka u břehu se nikdy neokouká...
kdo má štěstí, uvidí kachny, volavky, možná i orla mořského, kroužícího vysoko pod mraky.
U Dolejšího rybníka se často pohybují divočáci a potápí se vydra.
Od rybníků se nechce domů a jako všechny brdské cesty, byla i tahle kouzelná...
