Není snad srdce na Březových Horách a v celé Příbrami, které by se v poslední květnový den nezachvělo: vždyť všichni jsou zde nějak spojeni s hornickou minulostí, byť třeba jen tenkou stříbrnou nitkou...
Jednu z největších důlních tragédií tehdejší Evropy způsobila neopatrnost jednoho z horníků, čekajících na vyfárání z ranní směny na 29. patře Mariánského dolu na Březových Horách v Příbrami. Odhozený knot z dohořívajícího kahanu zapadl do sklípku pod nárazištěm a způsobil požár bednění a zbytků dřeva, který z počínajícího doutnání nabral sílu a zachvátil postupně celou výdřevu v dole.
Dějiště tragédie dnes - důl Marie
Největší zkázu desítkám horníků nepřinesl oheň, ale dusivý dým, před nímž nebylo úniku a rychle se šířil spojenými chodbami a překopy do sousedních dolů – Františka Josefa, Vojtěšského, Prokopského a nakonec i Anenského dolu. Záchrana z Mariánského dolu záhy nebyla vůbec možná, protože lano spuštěné klece se žárem přetrhlo a šála se zřítila i s havíři na dno jámy.
Vrchní správce Hugo Grögler nechal požár hasit vodou ze tří hydrantů a z nádrže požární stříkačky přímým proudem do Mariánské jámy – tento postup je dnes diskutabilní, protože voda srážela jedovaté plyny do nižších pater šachty a současně tím zabraňovala přirozené ventilaci vzduchu. Tím se smrtící plyny, které nemohly unikat na povrch, začaly šířit chodbami i do dalších březohorských šachet. Požár byl zlikvidován až vyhořením důlní výztuže následujícího dne.
Ševčínský důl (František Josef I.) - hornické muzeum
Havíři se mohli spasit pouze útěkem do vzdálenějších nezamořených prostor a vyfárat na ostatních šachtách revíru – mnohým se to ale nepodařilo a zahynuli udušením nebo pádem do komínů mezi štolami. Omámení muži padali i z přetížených klecí, pokud se jim vůbec podařilo do nich nastoupit… Spustit do podzemí se pokoušeli i obětaví záchranáři, chráněni pouze šátkem namočeným do octa. Někteří i opakovaně zachránili život přidušeným horníkům, až nakonec sami zahynuli, jako např. cvičitel hasičů Augustin Žlutický.
Důl Vojtěch s Mariánskou štolou
V hlubinách země zavládlo peklo a na povrchu zoufalství. Ženy a děti se sbíhaly k šachtám, na nádvoří se modlily a s pláčem se vrhaly ke každému vyvezenému tělu, které mohlo patřit jejich muži, otci a často jedinému živiteli rodiny.
Druhý den po požáru nebylo již koho zachraňovat – jeden jediný horník přežil noc v dole, ukrytý při čelbě komínu, na jehož ražbě právě pracoval (zafungoval zde princip potápěčského zvonu). Pak už byly vyváženy jen ohořelé a znetvořené mrtvoly. Městem se neslo vyzvánění zvonů a zápach karbolu, mrtví museli být okamžitě pohřbíváni do hromadných hrobů, kvůli hrozící nákaze. Rakve vyráběly narychlo všechny truhlárny ve městě.
Důl Anna
U některých nešťastníků byly nalezeny poslední vůle a dopisy na rozloučenou, napsané na krabice od dynamitových náložek. Horník František Soukup tak píše své ženě: „Prosím Vás, kdo naleznete toto poslední psaní, odevzdejte ho mé milované manželce. Jsou to poslední slova, v kterých se loučím s mýma dětma a prosím je, aby se modlily, aby Bůh má provinění odpustil a aby na Boha nikdy nezapomínaly, tak jako já při poslední hodině. Přišli jsme k dílu, začali jsme dělat, přiběhli sem lidi, že se nemůžou dostat odtud, šli jsme, pokoušeli se dostat odtud. Nebylo to možné. Čekali jsme pomoc větrem z trubek, to by nás snad zachránilo. Nebyl nám sem puštěný. Pokud jsme mohli, tak jsme se modlili, když jsme zeslábli, tak jsme padali do hlubokého spánku věčnosti.“
Důl Prokop
Fakta o tragédii:
- Důlní požár vznikl v úterý 31. května 1892 v 11 hodin ve sklípku pod nárazištěm na 29. obzoru Mariánského dolu v hloubce 955 m.
- Z odpolední směny se z 836 horníků zachránilo 522 horníků, z nichž 69 vynesli záchranáři v bezvědomí. Těla obětí byla z dolu vynášena 9 dní, poslední oběť byla ale nalezena až 22. září 1892. Katastrofa si vyžádala život 319 horníků, včetně 5 záchranářů, kteří po sobě zanechali přes 280 vdov a více než 900 sirotků. V dolech zahynula také desítka zde „pracujících“ koní.
- Na příbramském hřbitově bylo ve dvou společných a v několika jednotlivých hrobech pochováno 153 havířů, na březohorském 145. Ostatní leží na hřbitovech v Bohutíně, na Slivici, v Třebsku, v Pečicích a v Rožmitále pod Třemšínem.
- Na památku obětí tohoto neštěstí nechalo v roce 1893 tehdejší Ministerstvo orby Rakouska-Uherska postavit na příbramském i březohorském hřbitově 6,5 m vysoké pomníky s podzemními kryptami, kam měly být uloženy ostatky obětí po zrušení hromadných hrobů. K tomu ale nikdy nedošlo, hrob na příbramském hřbitově zanikl a březohorský je stále zachovaný na původním místě.
- Při záchranných pracích, především při vyvážení horníků a koní ze šachet, bylo spotřebováno: 21 226 kg kyseliny karbonové, 1 126 kg chlorovaného vápna, 144 litrů octa, 1 116 lahví rumu, jodoform, vata, obvazy, čichací prostředky, to vše za 1 302 zlatých a 93 krejcarů.
- Důlní revír na Březových horách ve druhé polovině 19. století produkoval cca 100 kg stříbra denně a velké množství olova. V 80. letech se tento revír stal největším v produkci stříbra na světě, z vyprodukovaných kovů vykazoval zisk až 2 milióny zlatých ročně a zaměstnával cca 6 000 pracovníků. Z katastrofy na Mariánském dole se ale stříbronosný revír už nikdy nevzpamatoval a jeho prosperita klesala, také vlivem snížení cen stříbra na světových trzích. Poslední vozík s rudou vyjel z dolů v roce 1978.
- Havíř, který obrovské neštěstí způsobil svou lehkomyslností, se jmenoval Emanuel KŘÍŽ a byl zemským trestním soudem odsouzen ke třem letům těžkého žaláře, půstu jednou za čtvrtletí a vždy 31. května k tvrdému lůžku. Nižší tresty dostali další tři horníci.
- Numerology jistě nepřekvapí, že součtem číslic data 31.05.1892 je číslo 29, které má velice negativní karmickou vibraci, zvláště v souvislosti s místem vzniku požáru, jímž bylo 29. patro dolu.
Zdroje:
Karel Valta: „Po stopách slávy a utrpení hornictva na Příbramsku - Důlní katastrofa roku 1892“
týdeník Horymír z 09.06.1892
www.hornictvi.info
www.zachranar.cz
Odkazy:
http://www.miroslavzelenka.cz/index.php?/category/32 - v podzemí fotografoval odvážný Slávek Zelenka
http://film.nfa.cz/portal/avrecord/0066065 - zajímavý dokument z Březových Hor kolem r. 1920
