Prokletí samotářů

I dnešní samotáři kdysi měli rodinu, děti, budovali kariéru - nestačili se pomalu ani najíst, aby stihli vše, co se každý den muselo zajistit. Sháněli nábytek do dětského pokoje, dovolenou pro čtyři, větší auto.

Stavěli dům a při první splátce hypotéky spatřili v zrcadle první bílý vlas (při poslední splátce pak jejich kštice byla úplně prošedivělá, ale už to nebylo důležité).

I dnešní samotářky byly obklopené lidmi v bytě, který pořád dokola uklízely, aby rodina žila v čistotě. Vařily teplé večeře, žehlily haldy plen (v minulém století si o jednorázových plenkových kalhotkách mohly nechat jen zdát) a košil. Jejich život se točil kolem dětských nemocí, škol a odpoledních kroužků a sportů.

Jak se stalo, že z toho všeho nezbylo nic, že jsme zůstali sami uprostřed trosek jako ve Válce Roseových? Děti nás už nepotřebují,  ale proč se i partnerský vztah po tom všem budování a snažení nakonec rozpadl?

Čerství samotáři (dnes je moderní říkat „singles“) si samozřejmě myslí, že najít si partnera a založit možná i novou rodinu je snadné, ale brzy poznají pravý opak. Jen seznámit se s někým vhodným je takřka zázrak! A co se stane, když na sebe narazí dva samotáři, kteří už odvykli životu „v tlupě“ a jsou ochotni respektovat jen svá vlastní pravidla?

Můj kamarád Libor je rozvedený asi 5 let, nemá problém najít si přítelkyni, protože je zábavný a pro ženy přitažlivý. Když ale dojde na společně trávený čas u něj doma, už to není tak jednoduché. On chce mít otevřené okno celou noc, ona zas teplíčko a pořádně zatopit. Ona se chce podívat na český film na "Dvojce", on sleduje jen Simpsonovy a Top Gear, což jí připadá stupidní.  Její pes mu vadí i na koberci v obýváku, jenomže chlupáč je samozřejmě zvyklý spát s paničkou v posteli (Libor zvířata v bytě nijak zvlášť nemiluje, ale na manželčiny kočky si tenkrát zvykl docela dobře). Když se přítelkyně hrne k mytí nádobí, dostane Libor hysterák, protože nesnese cizí osobu ve své kuchyni – s exmanželkou ale dělali všechno společně, třeba i domácí marmeládu nebo sulc…

Kamarádka Katka má mladšího pohledného přítele a užívat si s ním v ložnici jí nedělá problém. Ten ale nastane, třeba když se chce mládenec osprchovat – Katka nesnese „Bajkal“ v koupelně  a  potopa na dlaždičkách jí způsobuje utrpení. Chlapec je vůbec velice akční, pořád má dobrou náladu a prozpěvuje si nejnovější songy z rádia. Co je na tom špatného??? Ale nic, jen Katka je většinou vyřízená z práce a z té milencovy „živosti“ jí oči a uši přecházejí. Někdy by si místo sexu radši četla nový román, ale přijde jí to jako rouhání…

Takže: snažme se nebýt dlouho sami. Schopnost žít v páru a přizpůsobit se prostě zakrní, když ji nepoužíváme. I sobectví je zvyk a nosit tuhle železnou košili je přece zbytečné. Samotu přežije jen ten, kdo nepodlehne její pohodlnosti a bezstarostnosti, a nestane se samotářem.