Taky patříte k těm tisícům lidí, kteří denně projdou nebo projedou tramvají kolem smíchovské křižovatky u Anděla? Už si ani nevzpomínáte, že tohle živé centrum plné obchodů a restaurací, významný dopravní uzel
i oblíbené místo setkání vypadalo ještě před dvaceti lety úplně jinak?
A přece se toto místo radikálně proměnilo až koncem minulého století. Slavná Ringhofferova továrna a fronta domů v Nádražní ulic byly zbořeny, vznikla nová stanice metra a na zbořeništi vyrostl rozsáhlý administrativní a obchodní komplex, který změnil tvář i charakter celé čtvrti.
Parádní průčelí bývalé slévárny zdobí dnes obchod s obuví.
Pohled na obchodní centrum Nový Smíchov z parku Sacré Coeur.
Zachována zůstala stará židovská synagóga, využívaná Židovským muzeem jako depozitář.
Nároží mezi Plzeňskou a Nádražní třídou vévodí moderní budova, která se tváří, jako by tu stála odjakživa. Vypíná se nad křižovatkou jako hořící pochodeň a vnáší mezi staré spořádané domy trochu nekonformního francouzského ducha.
A přitom doba její existence tvoří pouhý zlomek v dějinách existence Smíchova. Slavnostní otevření Zlatého anděla se konalo 2. listopadu 2000, slaví tedy letos patnácté výročí.
Známý architekt Jean Nouvel se inspiroval pražskou historií a skleněnou fasádu moderního komplexu ozdobil texty z básní autorů, kteří jsou spojeni s Prahou: Franze Kafky, Gustava Meyrinka, Jiřího Ortena a dalších.
Jméno nese dům po svém předchůdci, klasicistním domu U Zlatého anděla z 19. století, který měl v tympanonu nad vchodem rozměrnou fresku letícího anděla s ratolestí v ruce. Autorem fresky byl snad malíř Václav Brožík, jenž maloval kulisy pro zdejší ochotnické divadlo. Starý dům byl odstřelen, ale freska byla zachráněna, po částech sejmuta a uložena v depozitáři. Na Smíchov se vrátila až mnohem později – najdete ji nad schodištěm, které vede od vchodu do metra k pizzerii v prvním patře. Moc hezké místo to není, je tu zima a šero, ale osvětlení se automaticky zapíná až po setmění, jak mi vysvětlil personál restaurace.
Nouvel chtěl motiv anděla využít i pro ztvárnění fasády svého proskleného domu. Z mnoha podob andělů nakonec zvolil postavu současného anděla Damiena z filmu W. Wenderse Nebe nad Berlínem. Osmnáctimetrový obraz anděla s křídly byl vytvořen speciální technikou a mění se v závislosti na denním světle. Symbol anděla tak nadále provází smíchovskou křižovatku a její okolí, dokonce i stanice metra byla nakonec přejmenována z Moskevské na tradičního Anděla…
A to není všechno, co se týče koncentrace andělů. Okřídlená socha s půllitrem zdobí zahrádku Plzeňské restaurace Anděl. Je dílem akademického sochaře Josefa Nálepy, který proslul tím, že jako první sochař na světě zachytil podobu Salvatora Dalího.
Tématická reklama místního kina – anděl z nejnovějšího filmu.
Nedaleko stojící kostel je zdobený majolikovými reliéfy sv. Václava s anděly.
Andělíček na sloupovém osvětlení u kostela.
Prostranství před kostelem posloužilo jako místo k propagaci Festivalu alpinismu.
Až přijde čas, zjeví se tu možná i vánoční anděl s hlásnou troubou!
A tak tu starý a nový Smíchov koexistují vedle sebe, luxusní obchody, banky, sídla mezinárodních firem v těsném sousedství zanedbaných bytových domů, jejichž obyvatelé stále chodí na WC na společnou chodbu. Cizokrajné restaurace a domácí pivní výčepy nebo vinárničky. Byznysmeni v oblecích a známá romská rodina, venčící pravidelně smečku psů v parku u Portheimky.
Bezdomovci okupující lavičky, prodavači párků, farmáři na pátečním trhu, kamelot prodávající Nový prostor, pouliční muzikanti a davy spěchajících lidí - kolem Zlatého anděla je prostě normální cvrkot, možná jen trochu větší, než jinde v naší zlaté Praze…
Zdroj: Dagmar Broncová-Klicperová a kolektiv - Praha 5 křížem krážem
