Orlická přehradní nádrž, naše malé vnitročeské moře, přitahuje místní i turisty ze vzdálenějších krajů jako magnet. Tato sezóna ale rekreaci příliš nepřála: z jezera se začala ztrácet voda, jako když se vyndá z vany špunt...
Vrátíme-li se do historie, před 55 lety tudy ještě tekla volná Vltava, ale právě 29. září roku 1960 započalo napouštění gigantického budovatelského díla. Dnes jsou dávné násilnosti vůči krajině i po staletí obydleným sídlům snad již zapomenuty a málokdo si uvědomí, jakou změnou prošlo původní vltavské údolí.
Kvůli stavbě přehradní nádrže muselo opustit své domovy na 1500 obyvatel zatopených vesnic – Orlických a Zbenických Zlákovic, Těchnice, Korců, Podskalí, Radavy a dalších.
Jen minimum historických památek bylo zachráněno před zkázou: Lannův řetězový most byl přenesen ke Stádlci na Lužnici a románský kostel sv. Bartoloměje v Červené byl přestěhován o 110 metrů dál a 30 m výš.
Zámek Orlík a hrad Zvíkov se dočkaly stavebních oprav včetně zpevnění základů.
Tradiční doprava dřeva a kamení po řece na vorech a šífech se stala minulostí, zmizely mlýny i plavecké hospody. A kdo už dneska ví, že po Vltavě se do Prahy dostala většina materiálu na stavbu i krovy pražských chrámů a paláců?
Nádrže celé vltavské kaskády, včetně té orlické, musí zabezpečit několik základních účelů, kterými jsou hlavně nalepšování průtoků vody na dolním úseku Vltavy, odběry vody, akumulace vody, výroba elektrické energie, ochrana území před povodněmi, rekreace, plavba a rybolov. Je ale složité tyto úkoly bezezbytku splnit, protože mnohdy stojí v protikladu. Např. zvýšená protipovodňová ochrana by znamenala zvýšení zásobního prostoru, aby nádrž mohla pojmout větší množství vody v případě povodně, to ale není v souladu s potřebou zabezpečit odběr vody a udržet průtok v době sucha, ani se zájmy energetiky. To vše naopak potřebuje dostatek vody v nádrži, stejně jako si to přejí rekreanti, jachtaři, kempaři a chataři, ti novodobí lidé od vody, kteří nahradili tradiční „plavce“ (voraře a šífaře).
Napustit, nebo vypustit? To je to, oč tu běží. Loďaři dokonce sepsali petici adresovanou Ministerstvu zemědělství ČR, v níž žádají, aby kroky směřující k snižování hladiny Orlické přehrady byly realizovány tak, aby nedocházelo k poškozování rekreační a krajinné funkce Orlické přehrady.
Starostové obcí v povodí Vltavy pod přehradou v obavách před povodněmi naopak požadují zvětšení retenčního (záchytného, prázdného) prostoru nádrže ze současných 62 až na 120 miliónů metrů krychlových, tedy na dvojnásobek!
Povodí Vltavy si u ČVUT objednalo odbornou studii s názvem Prověření strategického řízení Vltavské kaskády – parametry manipulačního řádu, která byla dokončena v loňském roce a přinesla zajímavé závěry. Vyplývá z ní, že ani prázdná nádrž Orlík by nezabránila ničivé povodni z r. 2002 nebo 1872, protože vltavská kaskáda neovlivní neregulované dolní přítoky Vltavy, Berounku a Sázavu, jejichž zvýšený průtok právě povodně způsobil…
Další osud přehrady je tedy v rukou odborníků a hlavně politiků – současnost je zachycena na fotografiích ze 4. října 2015.
Letošní sucho opravdu změnilo tvář jezera. Ve vodě se už na počátku sezóny nedalo koupat a hladina postupně klesla cca o 10 – 11 metrů.
V zátokách vyhřezly kaňony plné nepořádku, přístavní mola se ocitla na suchu a ustupující hladina obnažila vraky lodí, vrůstající do písku jako někde na dně mořském.
V Bukovanské zátoce se dokonce objevilo utopené auto a čeká se jen, kdy vyplave další mrtvola…
Fámy o tom, že brzy vykoukne nad hladinu křížek na těchničském kostele, se nezakládají na pravdě: věž kostela se nachází stále ještě více než 20 m pod hladinou a jako všechny zatopené stavby nemá střechu, tedy ani křížek na ní. Kostel sv. Štěpána ze 14. století ale stále stojí – prohánějí se v něm orličtí sumci a stal se také cílem potápěčských výprav.
Zámek Orlík na historické malbě stojí na vysoké skále nad řekou.
Pohled z lodi za normální hladiny…
…a letos - vynoří se zámek opět z vody jako pravé orlí hnízdo?
Pohledy z hráze na obě strany:
Použití jeřábu je poslední možností, jak vysvobodit lodě uvízlé na hladině – do svých kotvišť se nyní nedostanou.
Běh času se nedá otočit a pokud by byl Orlík opravdu vypuštěn, znamenalo by to smutný konec pyšného vodního díla. Z vltavského údolí by zbyl jen pustý kráter plný bahna a bůhvíčeho ještě. Rekultivace krajiny by se naše generace asi již nedočkala a obnažené trosky zaplavených staveb by představovaly apokalyptickou verzi vzpomínek pamětníků, kteří ještě žijí.
Vzpomínkou by zůstalo i samo jezero, třpytící se v ranním slunci, po němž plachetnice za příznivého větru letí jako smělá lidská myšlenka…
Zdroje:
Jan Čáka: Zmizelá Vltava
http://www.pvl.cz
http://www.stranypotapecske.cz
http://www.nase-voda.cz
