Musela jsem následovat toho muže, jako by mě omámil krysařskou píšťalou. Ale nebyla to melodie, nýbrž vábivá vůně, kterou jsem zachytila na ulici a byla donucena za ní jít. Nositel parfému vypadal úplně obyčejně,
pán v obleku s aktovkou, spěchající do práce. A přece byl jediný v davu, kdo prostřednictvím zbraně smyslného svádění dával ostatním (hlavně ženám) signál o své výjimečnosti. Držela jsem se těsně za tím mužem několik desítek metrů, než se naše cesty rozdělily a já ač nerada, musela nádhernou vůni opustit. Kdybych toho neznámého potkala někde jinde, asi by se mě jen tak nezbavil… Škoda, že si u nás pánové na parfémy moc nepotrpí. Dodnes si pamatuji, jak jsem s mým prvním chlapcem protančila maturitní ples a při valčíku se ho zamilovaně ptala: „Čím voníš?“
Zrozen z kouře
Odkud se vlastně vzalo pojmenování parfému? Pochází z latinského „per fumum“, tedy „skrze kouř“. Vonný dým, vznikající pálením bylin, znali už naši dávní předkové, kteří jím uctívali své bohy.
Staří Sumerové a Egypťané pak využití voňavých látek zmnohonásobili: dopřávali si horkou lázeň s použitím jasmínového či kosatcového oleje a masáže, při kterých se vonné substance vtírali do pokožky i do vlasů. Kadidlo, z něhož se line omamná vůně cedru, je známé již z doby snad 3000 let před naším letopočtem.
Prvním výrobcem parfémů, o němž existují historické záznamy, byla mezopotámská chemička a lékárna Tapputi, o níž se zmiňuje tabulka psaná klínovým písmem z 2. tisíciletí př. n. l. Složkami tehdejších voňavek byly byliny, pryskyřice a koření.
Velké oblíbenosti dosahovali nejrozmanitější vůně ve starém Řecku a Římě. Během opulentních hostin byly na hosty ze zlatých flakónů rozprašovány vonné květy, nad jejich hlavami poletovali holubi, dříve vykoupaní ve voňavkách. Že jsou vonné látky také účinnými afrodiziaky, věděly římské patricijky i kurtizány: na výrobu touhu probouzejících směsí byly dováženy růže z Libye i fialky z Atén.
Slavná královna Kleopatra používala množství líčidel a parfémů, které obsahovaly myrhu, skořici, lotos, šafrán a majoránku. Na její rozkaz namáčeli otroci do růžové vody dokonce lodní plachty - během plavby se pak za loděmi nesla úžasná vůně…
Dokonalejší a luxusnější
Středověcí výrobci parfémů stále zdokonalovali jejich výrobu přenosem přes vodní páru a představovali nové, surové přísady. Pomocí destilace bylo již možné přenášet do parfémů látky v podobě výtažků. Práci parfémářů nejvíc usnadnil vynález aqua vitae, koncentrovaný alkohol.
První moderní parfém ve střední Evropě byl vyroben ve 14. století na žádost uherské královny Alžběty. V jeho složení figuroval rozmarýn, tymián, v pozdějších recepturách najdeme i levanduli, mátu, šalvěj, majoránku, pomerančovou kůru nebo citron.
V Anglii se parfémům velmi dařilo v době Jindřicha VIII. a jeho dcery Alžběty I. Díky ní patří dodnes ke korunovačním obřadům britských králů pomazání ambrovým olejem s vůní růžových květů a jasmínu.
Cech Rukavičkářů a parfémářů vznikl v Evropě v roce 1656. Rukavice a vůně spolu souvisí: parfém totiž musel zamaskovat pach nedokonale zpracované kůže. Další revoluci ve vývoji parfémů způsobila kolínská voda, která je pojmenována po místě svého vzniku – tedy po německém městě Kolín nad Rýnem. Její tvůrce, původem Ital Giovanni Maria Farina, objevil vůni, která mu připomínala italské jarní ráno, narcisy a květiny pomerančovníků po dešti.
Velké obliby se těšily parfémy i na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. Zvláště jeho milenka madame de Pompadour si je objednávala po litrech. Sám král měl ale také neskromné přání, jeho komnaty měly vonět každý den jinak.
Císař Napoleon zase spotřeboval až dvě lahvičky kolínské vody, aby překryl zápach svých vojenských bot. Jeho manželka císařovna Josefína však ve spotřebě parfémů svého muže ještě překonala. Údajně byly tak silné, že její budoár je vůní cítit ještě 60 let po její smrti.
Parfém je věda
Francie, konkrétně oblast Grasse na jihovýchodě země, se stala centrem pěstování aromatických bylin pro výrobu parfémů. Dodnes je země galského kohouta centrem evropského parfémového designu i obchodu. V 19. století se pak začínají vyrábět první umělé vonné látky a výrobci parfémů již nejsou odkázáni jen na přírodní ingredience.
Moderní parfém obsahuje několik desítek až stovek různých látek, které jsou rozdělené podle prchavosti:
HLAVA – snadno prchavé látky jsou v parfému „hlavou“ , cítíme je jako první.
SRDCE – tvoří středně prchavé látky, které rozvinou svůj účinek až po několika minutách.
ZÁKLAD – základem parfému jsou velmi pomalu vyprchávající složky.
Dále se parfémy rozdělují podle procentuálního množství aromatických olejů ve směsi. Skutečným „parfémem“ nazýváme ten, ve kterém je obsah olejů větší než 22%.
Složení:
Parfém (extrakt) – obsahuje 15 až 30 % vonné parfémové kompozice v koncentrovaném lihu (alkoholu).
Parfémová voda (Eau de Parfum, EdP) – obsahuje 8 až 15 % vonné parfémové kompozice v cca 85-90% lihu.
Toaletní voda (Eau de Toilette, EdT) – obsahuje 4 až 8 % vonné parfémové kompozice v cca 80% lihu.
Kolínská voda (Eau de Cologne, EdC) – obsahuje 3 až 5 % vonné parfémové kompozice v cca 70% lihu.
Vůně se dělí také na květinové, orientální, citrusové, levandulové a další.
Už dávno nežijeme ve středověku a regály specializovaných obchodů jsou plné vůní nejrůznějších značek a cenových relací. Opravdu kvalitní luxusní parfém je ovšem stále velmi drahá záležitost. Jenže: jeho moc může být zázračná! Kolika ženám už manžel či milenec po letech řekl: „tvou vůni poznám se zavřenýma očima a budu si ji pamatovat navždy…“
Zdroje a odkazy:
http://www.charismo.cz/
Kniha Patricka Süskinda: Parfém - Příběh vraha (provokativní příběh o síle a moci vůně, vedoucí až k vraždě, zfilmovaný v r. 2006 v režii Toma Tykwera)
http://www.befun.cz/film/1472/parfem-pribeh-vraha-movie
