Období na přelomu října a listopadu, ať už je nazýváme Samhain, Halloween nebo Dušičky, je časem, kdy nad světlem vítězí temnota, nad teplem převládá chlad a nad životem smrt...
Svět živých a svět mrtvých se prý ocitnou v těsné blízkosti a brána mezi nimi se načas otevře. Myšlenky nám zalétají k rodinným hrobům - přinášíme sem květiny a svíce, abychom duchům zemřelých ukázali cestu, nebo spíš jako úplatek, aby zůstali ve své dimenzi a nenapadlo je usídlit se u nás doma?
V nejstarší části rozlehlé pražské nekropole - Olšanských hřbitovů - mnoho návštěvníků není. Příbuzní zde pohřbených už sami dávno nežijí, dlouhá léta se zde nepohřbívalo a v minulém století se dokonce uvažovalo o zrušení nejstarších oddělení hřbitova. Náhrobky se pomalu rozpadají, zarůstají břečťanem a zdejší atmosféra okouzluje vnímavé duše už desítky let - procházel se tu např. mladý básník Jaroslav Seifert a jímavé veršíky z pomníků si opisoval do notýsku. O hřbitově bylo napsáno několik knih, třeba "Romantické Olšany" E. A. Hrušky, který zde byl i sám pohřben.
Francouzi mají svůj Pere Lachaise a my historické Olšany, kouzelné místo plné andělů a soch. Hřbitov založený koncem 18. století prochází dnes revitalizací, mnohé hroby se opravují s přispěním dobrovolných dárců nebo projektu adopcí. Hřbitovní správa pilně uklízí spadané listí, odstraňuje břečťan pokrývající náhrobky, instaluje informační tabule naučné stezky. Je to jistě chvályhodné, jen se trochu bojím, aby se ten magický kolorit zádumčivé krásy úplně nevytratil...
Dnes hřbitov jako vlajková loď
vplouvá do Halloweenu
ti, kteří bydlí tam za branou
už ze sna hrabou hlínu
těší se na karneval hrůz.
Za oknem soumrak srší
odtančí na plameni
ty, který hledáš snad mou duši
nečekej na znamení
cestu ti kreslím na ubrus...
