Neodcházej, léto!

B á s e ň    n a   k o n e c    p r á z d n i n . . .   p r o    t y ,   k t e ř í    s e   t a k y   n e t ě š í   n a   z i m u.  

Neodcházej, léto,

chci sedět pod lípou

a dívat se jak syčí

kapky deště

na rozpálené kůži.

Slunce se ve mně rozlilo,

celá zářím,

jsem okrově sametová

lenivá lvice,

břicho plné

vesmírného světla

a hroty ňader nabité

hvězdnou energií

- na dotyk praskám a srším

a spokojeně vrním v D-dur.

Zůstaň, léto,

jinak ten žár,

co ze mě sálá,

vydrží sotva do října,

než soustředí se do klína...