Nádherný park paní Nádherné
Historie tohoto místa začíná už ve 13. století, kdy zde stála gotická tvrz s vodním příkopem.
Ve století 15. ji vlastnil Bohuněk Vrchota z Vrchotic a po něm se dnes nazývá i celý městys Vrchotovy Janovice.
Velkou přestavbou do dnešní neogotické podoby prošel zámek v 19. století.
Tehdejší majitel panství Fr. Josef Vratislav z Mitrovic začal také s obnovou přilehlého parku.
Dnes patří zámek Národnímu muzeu a kromě expozic věnovaných společnosti 19. století a rodu Nádherných je v původních gotických prostorech krásná expozice věnovaná historii zvonařství.
V přírodně krajinářském parku, který má rozlohu přes 16 hektarů, se snoubí přírodní louky a les se solitérními starými stromy, květinami i vodními prvky.
Najdeme tu vodu tekoucí, padající v kaskádách, tryskající z fontánek i stojící v rybníku, v němž se chvějivě zrcadlí okolní stromy.
Rostou tu duby letní, červené buky, tsuga kanadská, smrk omorika, jírovec a také vzácný liliovník tulipánovitý, který právě kvete.
Parkovou úpravu doplňují kamenné můstky a schody, lavičky a kamenná sedátka, tajemná lesní jezírka.
Dnes působí park místy až dekadentním a divokým dojmem.
Jaký byl asi v časech svobodné paní Sidonie?
Ona a její bratr Karel věnovali parku velkou pozornost, ke spolupráci přizvali i architekta Camilla Schneidera.
Říká se, že baronka dokázala svůj společenský salón přenést do parku.
U svého kamenného stolku tu často pracoval spisovatel a literární kritik Karl Kraus, muž, s nímž se Sidonie celý život scházela a rozcházela.
Inspiraci tu čerpal básník Rilke, malíř Švabinský a další umělečtí přátelé baronky Nádherné.
Je to snová krajina... A co ty romantické příběhy? Byl park svědkem tajných schůzek s některým barončiným ctitelem?
Asi těžko. Sidonie totiž byla spíše divoká a svobodomyslná, narozená ve znamení Střelce. Hodně cestovala, kouřila, řídila auto a vůbec byla příliš emancipovaná.
Na věrnosti si moc nezakládala. Vdala se z trucu a manžela zase brzy opustila.
Tragicky ale přišla postupně o celou rodinu a nakonec zůstala na zámku sama.
Mezitím se i tímto idylickým koutem prohnalo šílené dvacáté století.
Za 2. světové války se stal součástí výcvikového prostoru zbraní SS Čechy. Zámek byl zabrán německou armádou a baronka se musela vystěhovat na svůj statek ve Voračicích.
Po válce byla komunisty vhozena do německého pytle, ačkoliv se cítila být Češkou a svůj domov milovala. Bylo jí doporučeno, aby odešla, a tak v roce 1949 emigrovala do Anglie. Po roce ale zemřela, prý na rakovinu plic. Možná, že prostě nepřežila to trvalé odloučení od domova. Jako když přesadíte starý strom.
Až v roce 1999 se podařilo ostatky baronky Sidonie převézt do Čech a uložit je na rodinný hřbitůvek v parku ve Vrchotových Janovicích.
Odpočívá tu vedle svého bratra-dvojčete Karla i staršího bratra Jana. Nedaleko tu najdete i náhrobní kameny jejich milovaných psů.
A tak mě napadá, když scházíme od hřbitova k rybníku alejí obrovitých stromů: co víc může po člověku zůstat, než nádherná ZAHRADA…
Irena Knorrová
Velká říjnová barevná revoluce (fotoblog)
Dodržuji opatření. Na své příbuzné nekašlu a ruce mám čisté. Chodím jen do práce a domů spát - sama. Ale když se říjen vybarví a vysluní jako o víkendu, musím ven, do lesa, do Brd. Dá-li se v kráse utonout, měla jsem dnes namále!
Irena Knorrová
Dělostřelecké ozvěny (fotoblog)
Ozvěny statisíců výstřelů a explozí byly po mnoho let součástí života obyvatel Podbrdska - přes bariéru lesa doléhaly z Jordánu a Toku až do Příbrami. Vojenské střelby jsou však už jen minulostí dnešní krajiny ticha...
Irena Knorrová
Za divokými kosatci (fotoblog)
Iris siberica - kosatec sibiřský - je moje kytka. Počátkem léta rozkvétá na Padrťských pláních a barví louky svou sytou modří. Neobvyklý úkaz brdské přírodě sluší, ale brzy pomíjí, takže sedlám svého cyklo-oře a vyrážím!
Irena Knorrová
Cesta na střechu Brd (fotoblog)
Kdo chce pokořit nejvyšší vrchol Brd, pověstný Tok, musí ujít nejméně 15 km a zdolat převýšení cca 300 m. Pak ale stane na místě ještě nedávno prakticky nepřístupném, kam noha civilisty nesměla vstoupit téměř po celé století...
Irena Knorrová
Červený kostel - zachráněn před zkázou (fotoblog)
Na počátku byl kostel. Ve 12. století ho nad starou řekou Vltavou nechala postavit paní Zdislava, matka velmože Jiřího z Milevska. Románský kostelík stál osamocený u řeky, která se jako modrý had kroutila mezi loukami a skalami.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
- Počet článků 83
- Celková karma 12,62
- Průměrná čtenost 720x
Motto: Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se počítají na okamžiky, kdy je hluboce rozrušena vaše duše (Soichiro Honda)