Za romantickým exteriérem jsme se vypravili do Vrchotových Janovic. Poslední šlechtickou majitelkou zdejšího zámku a parku byla známá baronka Sidonie Nádherná, a tak možná narazíme i na nějaký romantický příběh.
Historie tohoto místa začíná už ve 13. století, kdy zde stála gotická tvrz s vodním příkopem.
Ve století 15. ji vlastnil Bohuněk Vrchota z Vrchotic a po něm se dnes nazývá i celý městys Vrchotovy Janovice.
Velkou přestavbou do dnešní neogotické podoby prošel zámek v 19. století.
Tehdejší majitel panství Fr. Josef Vratislav z Mitrovic začal také s obnovou přilehlého parku.
Dnes patří zámek Národnímu muzeu a kromě expozic věnovaných společnosti 19. století a rodu Nádherných je v původních gotických prostorech krásná expozice věnovaná historii zvonařství.
V přírodně krajinářském parku, který má rozlohu přes 16 hektarů, se snoubí přírodní louky a les se solitérními starými stromy, květinami i vodními prvky.
Najdeme tu vodu tekoucí, padající v kaskádách, tryskající z fontánek i stojící v rybníku, v němž se chvějivě zrcadlí okolní stromy.
Rostou tu duby letní, červené buky, tsuga kanadská, smrk omorika, jírovec a také vzácný liliovník tulipánovitý, který právě kvete.
Parkovou úpravu doplňují kamenné můstky a schody, lavičky a kamenná sedátka, tajemná lesní jezírka.
Dnes působí park místy až dekadentním a divokým dojmem.
Jaký byl asi v časech svobodné paní Sidonie?
Ona a její bratr Karel věnovali parku velkou pozornost, ke spolupráci přizvali i architekta Camilla Schneidera.
Říká se, že baronka dokázala svůj společenský salón přenést do parku.
U svého kamenného stolku tu často pracoval spisovatel a literární kritik Karl Kraus, muž, s nímž se Sidonie celý život scházela a rozcházela.
Inspiraci tu čerpal básník Rilke, malíř Švabinský a další umělečtí přátelé baronky Nádherné.
Je to snová krajina... A co ty romantické příběhy? Byl park svědkem tajných schůzek s některým barončiným ctitelem?
Asi těžko. Sidonie totiž byla spíše divoká a svobodomyslná, narozená ve znamení Střelce. Hodně cestovala, kouřila, řídila auto a vůbec byla příliš emancipovaná.
Na věrnosti si moc nezakládala. Vdala se z trucu a manžela zase brzy opustila.
Tragicky ale přišla postupně o celou rodinu a nakonec zůstala na zámku sama.
Mezitím se i tímto idylickým koutem prohnalo šílené dvacáté století.
Za 2. světové války se stal součástí výcvikového prostoru zbraní SS Čechy. Zámek byl zabrán německou armádou a baronka se musela vystěhovat na svůj statek ve Voračicích.
Po válce byla komunisty vhozena do německého pytle, ačkoliv se cítila být Češkou a svůj domov milovala. Bylo jí doporučeno, aby odešla, a tak v roce 1949 emigrovala do Anglie. Po roce ale zemřela, prý na rakovinu plic. Možná, že prostě nepřežila to trvalé odloučení od domova. Jako když přesadíte starý strom.
Až v roce 1999 se podařilo ostatky baronky Sidonie převézt do Čech a uložit je na rodinný hřbitůvek v parku ve Vrchotových Janovicích.
Odpočívá tu vedle svého bratra-dvojčete Karla i staršího bratra Jana. Nedaleko tu najdete i náhrobní kameny jejich milovaných psů.
A tak mě napadá, když scházíme od hřbitova k rybníku alejí obrovitých stromů: co víc může po člověku zůstat, než nádherná ZAHRADA…
