„Loučení je vždycky smutné, i když se člověk loučí se zoufalstvím,“ praví přísloví. A je to tak – copak se někdy zuby nehty nedržíme nevhodného partnera, jen abychom nemuseli prožívat pocit opuštěnosti a prohry po skončení vztahu?
Rozchody jsou ale součástí života, neznám snad nikoho, kdo by nedostal „kopačky“ nebo nebyl sám iniciátorem rozchodu. Kruté bývají hlavně pro nás, ženy. Láska je totiž to nejdůležitější, co určuje náš život, bez ní jsme jenom stíny, „mrtvoly na dovolené“, jak trefně napsal Remarque. Zrada, nezájem, ponížení od milovaného člověka, to bolí. Hodně.
Ptala jsem se svých známých na jejich zkušenosti s rozchodem a nestačila jsem se divit. Pokud to s Vámi partner/ka právě nevybíravým způsobem ukončil/a, nezoufejte. Rozhodně v tom nejste sami…
Anetka věřila, že našla svého pana Božského. Myslela jen na něj, přizpůsobovala se mu ve všem, nic jí nebylo zatěžko. Jednou si ale dovolila s partnerem nesouhlasit – dotkl se totiž nešetrně bolavého místa z její minulosti a k tomu prostě nemohla mlčet. Pohádali se. Pohádali se tak, že nakonec se Anetka jen chvěla na pokraji zhroucení. Její uctívaný idol se zachoval jako naprostý sobec: požádal ji, aby odešla a nechala ho o samotě. To by ještě nebylo nic tak hrozného, kdyby se jejich hádka neodehrála v noci, v jeho bytě, který byl vzdálen mnoho kilometrů od bytu Anety, jejíž psychický stav se blížil kolapsu.
Ta vnímala jen to hnusné odmítnutí, v slzách opustila milencův dům, sedla do auta a odjela domů. Ona i všichni motoristé na silnici měli velké štěstí, protože nějakým zázrakem dorazila do cíle, aniž by si vůbec pamatovala, kudy a jak jela a co se dělo kolem.
Ti dva se už nikdy neviděli a Aneta se ani po dvou letech úplně nevzpamatovala. Příběh měl ještě dohru, takříkajíc finanční. Milenci měli totiž objednanou dovolenou v hodně exotické destinaci, která se již nedala zrušit a tak přišli o zaplacené zálohy. Jako bonus musela Anetka absolvovat ještě několik bolestivých očkování, protože jí chyběly poslední injekce a celý proces se musel dokončit. S hořkým smíchem to dokázala vnímat pozitivně: na vysněné ostrovy po boku svého milého se sice nepodívá, ale malárii ani žloutenku tedy rozhodně nedostane…
Mládež prý je dnes cynická a milostné vztahy nebere tak vážně – ale neplatí to bez výjimek. Jedna dívka se chtěla rozejít s chlapcem po delším vztahu. Zdálo se jí, že to mezi nimi všechno vyvanulo, svatba ani dítě nepřipadaly v úvahu, a jí začaly tikat biologické hodiny… Svěřila se několika přátelům z party kamarádů, které měli s partnerem společné. Nakonec vztah opravdu ukončila – a nastalo peklo. Mladík zjistil, že někteří kamarádi o záměru dívky věděli a nikdo mu nic neřekl. Partička se rozdělila na dvě poloviny: jedna část byla mladíkem úplně zavržena, druhá se přiklonila k němu a nemluvila s „provinilou“ dívkou. Nepomohly ani omluvy, že všichni byli situací zaskočeni a nevěděli prostě, jak se správně zachovat. V oblíbené hospůdce si teď sedali k dvěma stolům, společné akce skončily. Uražená ješitnost, ta funguje u mužů v každém věku. Chlapec to dívce osladil: požadoval zaplacení např. malířských prací v jejím pokoji, na kterých se podílel, odnesl si všechny dárky včetně dámských střevíčků, které mu asi budou k ničemu, ale své bývalé milé je nehodlal ponechat.
Nakonec příběh zralé ženy, matky dvou dospívajících dětí. I ta se totiž dokáže zamilovat a spálit mosty, rozbít rodinu a odejít za láskou. Květa se zbláznila do mladšího partnera, rozvedla se s manželem, ale nečekala, že obě děti budou chtít zůstat s otcem a s ní se přestanou úplně stýkat. Cesta zpět už nebyla. Přes všechny slzy a zoufalou snahu pro děti přestala existovat. Vsadila všechno na jednu kartu a pokud by jí nový vztah nevyšel, zůstane úplně sama na světě.
Lidé se scházejí a rozcházejí, v průběhu života se změní naše povahy i preference. Co bychom si ale měli ponechat, je slušnost a schopnost rozejít se v dobrém. Konec znamená přece vždy i nový začátek, i když ten, kdo byl právě někým opuštěn, si to uvědomí až přijde čas a najde si ho nová láska...
