Vilém z Rožmberka litoval svého rozhodnutí: zabahněný hospodářský dvůr před časem věnoval Jakubu Krčínovi, ale nyní ho nemohl poznat! Regent si zde zbudoval nový dvorec a obklopil jej velkou loveckou oborou.
Místo se mocnému Rožmberkovi zalíbilo natolik, že nabídl Krčínovi středočeské Sedlčany s deseti vesničkami, a tak své zboží získal zpátky.
Výjimečný úkol pak čekal vlašského stavitele Maggiho z Arogna: postavit vlivnému šlechtici nový lovecký zámeček a zabudovat jej do renesanční zahrady.
Inspiroval se římskými vilami ze své vlasti, celý areál obehnal zdí s vestavěnými domky a dokonce kaplí Narození Panny Marie.
Obdélníkový vodní příkop začleněný do zahrady pak korunoval celé dílo. Podařilo se vyřešit i obtíže s bažinatým terénem: zámeček dodnes bezpečně stojí na dřevěných pilotech, které ve vlhké půdě zkameněly.
Letní sídlo využívali poslední Rožmberkové i následující majitelé z řad šlechty, až bylo nakonec znárodněno a přízemní prostory sloužily v minulém režimu např. jako obilná sýpka. Některé vzácné fresky tak byly nenávratně poškozeny.
Ale Kratochvíle přežila špatné časy. Interiéry byly vkusně restaurovány a zařízeny dobovým nábytkem, přestože z původního inventáře se nezachovalo nic.
Vybavení bylo přivezeno z depozitářů okolních rožmberských a schwarzenberských sídel. Nezapomenutelné jsou štukové stropy Antonia Melana, které zdobí i nejhonosnější místnost zámečku – Zlatý sál.
Zlacené štuky, zdobené tapety i barevné dlaždice na podlaze se večer (pokud zrovna není pošmourno, jako dnes) rozzáří paprsky západního slunce. Je to geniální a hosté museli být ohromeni!
Ať už je Kratochvíle jen rozmarem bohatého šlechtice, nebo zhmotněným snem architekta, jemuž se stýská po domově, po staletí slouží svému účelu. I dnes je místem, kde lidská duše pookřeje, místem setkání s povznášející krásou, která nám dovolí na chvíli zapomenout na všední starosti.
Půvabná Kratochvíle dokáže, že uvěříme v existenci pohádkového světa mocných pánů z Růže…
