"Vrch březový, kterýž jest stříbra uvnitř plný", viděla prý už v r. 733 věšteckým zrakem kněžna Libuše. Alespoň tak to udává Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české. Promiňme mu, že si poněkud vymýšlel, co se letopočtů týká.
Do své kroniky zařazoval také neověřené pověsti, ale my se nezlobíme, protože jinak bychom neznali krásnou báji o Horymírovi, vladykovi z Neumětel, a jeho zázračném mluvícím koni Šemíkovi, která se také dotýká našeho březového vrchu.
Hornická osada, které zde vyrostla v těsném sousedství šachet, dostalo jméno Březové Hory.
Dnes je součástí města Příbram, ale je to část naprosto svérázná, jež s městem nikdy úplně nesrostla. Ještě dlouho po vzniku horní obce byly Březové Hory podřízeny správou Příbrami, přestože po celý ten čas jejich obyvatelé houževnatě prosazovali osamostatnění.
Byly to přece jen dva světy: Příbram s úřednickou smetánkou, bohatými měšťany, obchodníky, sedláky a klerikálním leskem - a havířské Březové Hory plné bídy a záplat.
Příbramští se na 'horskou chamraď' dívali svrchu a nechtěli dovolit ani to, aby se v osadě usadil řezník nebo aby si havíři sami pekli chleba: jen ať prý si pro všechno běhají do Příbrami...
Skutečné samostatnosti se březohorští dočkali až po bouřlivém roce 1848 a úsilí o povznesení obce bylo korunováno zvlášť důstojně v roce 1897, kdy císař František Josef I. povýšil Březové Hory na královské horní město. Dlouho si to ovšem neužívali, už v r. 1953 byly Březové Hory opět připojeny k Příbrami.
Co zbylo dnes z hornického městečka? Hornický skanzen se zachovalými šachetními budovami, náměstí s kostelem a výstavnějšími veřejnými budovami nechme stranou.
Zachovaly se ještě původní domky a chalupy, domovy těch nejchudších, kteří si je stavěli v těsném sousedství industriálních šachetních budov?
V devatenáctém století tvořily velkou část osady nízké sruby, podobně jako v podhorských brdských vesnicích.
Typické bylo vymazávání a bílení trámových spár a šindelová střecha. Těchto dřevěných staveb se již mnoho nedochovalo.
Horníci si domky stavěli obvykle sami a používali také vepřovice - cihly vyráběné z jílu a slámy, sušené na slunci. Používali i kámen z odvalů šachet.
Většina ještě stojících staveb však stejně ztratila svůj původní charakter četnými více či méně povedenými úpravami.
Neporušenou ukázku rázovitého hornického domku představuje chaloupka č.p. 105, která byla adaptována včetně vybavení interiéru, a je přístupna veřejnosti v rámci prohlídky hornického muzea.
Můžeme tu vidět, jak žila typická hornická rodina: vše se odehrávalo ve velké obytné místnosti, která byla jediná vytápěná.
Tady se spalo i vařilo, ostatní místnůstky v domě sloužily spíš jako skladiště nebo dílny...
Chalupy a chaloupky, oddělené jen drobnými zahrádkami, uličkami a plácky, tvoří neoddělitelný spletenec s důlními díly.
Starý dům starého pána, s prastarým stromem na dvorku...
Z hornických hospůdek si nejvíc zachovala svůj charakter tradiční restaurace Na Vršíčku.
Narodil se tu známý komik strýček Jedlička!
Říčka Litavka tvoří přirozenou hranici na západní straně Březových Hor.
Peřeje už jsou trochu rozbouřené přicházejícím jarem...
Břízy havíři vždycky chránili. V horní knize březohorského bratrstva čteme zápis z r. 1708: Na poručení a ostrý nařízení při JMC bergmatu a celý zdejší obci, pokudž by se který opovážil bez vůle a vědomosti rychtáře a starších jakou břízu podtít, které se pro paměť zachovávají, nechť jsou třeba v zahradách, tak pokuty 6 kop míš. dáti musí.
Jsme na konci procházky svébytným územím, kde mezi domky projiíždí důlní vláček - dnes naložený pouze turisty -
- kočky tam dávají dobrou noc...
... a někde připomíná skoro džungli.
Zdroj: Jan Čáka: Březové Hory (soubor grafických listů)
