Jsem prostě smolařka. Kdyby v jednom z miliónu bochníků chleba byla zapečená myš, kousnu do ní určitě já. Když si koupím trpaslíka, tak mi vyroste. A potkám-li konečně vhodného muže, políbí mě a opustí…
Vás jsem si, doktore, našla mezi stovkami inzerátů na netu. Tak hezky jste tam popisoval ženu, kterou hledáte, a já se hned našla mezi Vašimi řádky. Odpověděl jste mi kladně, takže jsem se přímo vznášela. Poslal jste i foto – líbezná tvářička jen doplňovala Vaši oduševnělost a inteligenci. Na schůzku jsem se tedy velice těšila, ale domluvit vhodný termín nebylo vůbec jednoduché. Nejdřív jste byl v zahraničí. Pak jsem onemocněla a musela ležet dokonce týden v nemocnici. Když jsem se Vám potom připomněla, divil jste se, že jsem se tak rychle uzdravila. Já však stále jako kobyla s klapkami na očích dusala vstříc svému osudu.
Také jste onemocněl a napsal mi, že nám to asi není přáno, abychom se scházeli. Ale já Vás ujistila, že počkám. Ulomila jsem si sice zub, ale zoufale jsem uprosila zubařku, aby mě vmáčkla do svého nabitého programu a opravila můj úsměv, neboť je to životně důležité.
Konečně jste mě pozval na kávu, na opravdovou reálnou schůzku. Sice trochu narychlo, měla jsem zrovna ten den pekelnou poradu a na sobě nepohodlný, poněkud těsný kostýmek, ale nechtěla jsem už nic odkládat, když se Vám to konečně hodilo.
Byla jsem přešťastná. Jeden z mála svobodných věkově přiměřených mužů v Praze, s akademickým titulem a kulturními i sportovními zálibami, seděl naproti mně a používal slova jako „ta pravá“, „šarmantní“, a „umění žít“. Sice se mi zdálo, že vypadáte trošku starší, než jaký věk jste uvedl v inzerátu, Vaše tvářičky byly povadlejší než na zaslané fotce, ale to jsem v té euforii neřešila. Hezky jsme si popovídali, jen tu psí hlavu na svou bývalou přítelkyni jste nasazovat nemusel, to mi nebylo moc příjemné. Ale jinak jsem si připadala jako opravdová žena s opravdovým mužem, protože jste dokonce sám od sebe zaplatil i za mou kávu a vypadal jste u toho úplně přirozeně!
Rozloučil jste se se mnou polibkem a obligátním „Zavoláme si“. To bylo bohužel to poslední, co jsem od Vás slyšela. Celá zmatená jsem se o Vás poradila s přítelem Googlem a ten mi jen prozradil, že jste o pět let starší, než jste mi řekl. To je teď totiž nejnovější móda – nikoliv ženy, ale muži si na seznamkách ubírají věk, aby jim nepsaly „báby“. Copak jim nedojde, že při osobním setkání se stejně všechno provalí? Já bych Vám to, doktore, klidně odpustila, ale to zbabělé mlčení, to Vám odpustit nemůžu. A při Vašem vysokoškolském vzdělání je to fakt smutné!
