Autumnus ante portas

Podzim je před branami - před kovanou brankou zahrady Ztracenka se však ještě na chvilku zastavil. Možná, že to tak už zůstane a v zahradě zavládne věčné léto, což by jejímu jižanskému charakteru opravdu slušelo.

Je to krásná představa: okolní svahy pokryje sníh a tady stále pokvetou růže...

Od té doby, co jsem absolvovala laserovou operaci očí, mám ráda déšť. Víc než třicet let jsem se totiž na svět dívala přes brýlová skla, zvaná „popelníky“, takže v dešti jsem neviděla ani na cestu. Odložení brýlí, které se pro mě rovnalo zázraku, znamenalo, že si konečně užívám ten nádherný pocit, když cítíte dešťové kapky na tvářích a přitom vás nic neomezuje ve vidění. I proto mě baví jen tak chodit, objevovat krásu všude kolem bez ohledu na počasí, dívat se a dívat…

Deštík mě tedy neodradí od naplánované návštěvy mně doposud neznámé zahrady na Praze 2. Nevelká zahrada Ztracenka je skutečně tak trochu ztracená ve svahu pod Karlovem. Kdysi zde byly vinice, sad, pak školní hřiště, až v roce 2010 prošla kompletní rekonstrukcí podle návrhu architekta Michala Gavlase.

Vznikla zde komorní terasová zahrada v italském stylu, prostor naprosto relaxační, až meditativní. Škoda, že chybí původně zamýšlené sochy archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela, jistě by se jim tu líbilo!

V první podzimní den je zahrada ještě letní, jen pár spadlých lístků zdobí trávník. Květiny i trávníček vítají lehký deštík, zahrada je čistá, upravená a svěží.

Těžištěm prostoru je schodiště, v horní části je ohraničen novoměstskými hradbami s krásným odhaleným zdivem.

Zahrada nabízí také zajímavé výhledy na Albertov, Petřín i Vyšehrad.

Přístup do zahrady je odspodu z Horské ulice a v horní části lze projít k Albertovu. Večer se brány zavírají a možná díky tomu je mobiliář ve výborném stavu. Pejskům je sem vstup zakázán.

Zdroj:

www.michalgavlas.cz