Bylo by to prosté. Když by se objevil nějaký důležitý zákon, na kterém by se neshodla celá poslanecká sněmovna jednomyslně, v nějaký určitý den bychom stisknuli tlačítko „ano“, „ne“, nebo „zdržuji se“ na kuchyňské lince a šli bychom v poklidu na autobus do práce. Po cestě bychom se usmáli na policistu, kterému jsme právě před chvílí snížili plat o 8% a pak si k snídani koupili uherák, poněvadž jsme před půl rokem odhlasovali, aby povinně obsahoval vitamín C.
Pro každý den by se vybral jeden zákon, který vzbuzuje nejvíce polemiky a vy byste již nemohli dospat, protože právě zítra se hlasuje o platu poslanců. Asi by to bylo skutečně zajímavé. Třeba architekti kuchyní se již teď zamýšlí nad designovým řešením této novinky a firmy již spřádají plány na neobvyklá tlačítková provedení.
Možná by se zvýšil počet rozvodů z hádek kdo jak hlasoval, ale zase na druhou stranu některé manželské páry by si měly po dlouhých letech co říct.
Hlasování by nebylo povinné. V případě že o daný zákon či novou vyhlášku nemáte zájem, zkrátka byste nic nemačkali. Dovolené byste museli plánovat s ohledem na hlasovací témata, neboť zrovna v červenci jste chtěla zcela jistě vyslovit nedůvěru vládě.
Večerní zpravodajství by vždy jako zprávu dne uvedlo výsledky aktuálního dopoledního hlasování, nechyběly by statistiky jak hlasoval třeba Jihomoravský kraj o víně ve srovnání s hlasy ze severu. Televize by zcela jistě využila této příležitosti k vzniku nejrůznějších zábavných pořadů – „Volte s Kropáčkovou“, kde by třeba aktuálně nejstarší paní v republice obhajovala svůj pozitivní postoj ke gayům a lesbičkám a přesvědčovala davy, aby stiskli zelené „ano“ oproti červenému „ne“. Po relaci o počasí by se vždy objevoval hlasovací rozvrh týdne a sličná moderátorka by každému nezapomněla připomenout jak hlasovala včera ona.
Ovšem takovéto hlasování by zajisté mělo i svá úskalí. Opominu zatím technickou stránku věci, ale třeba hlasování o podpoře mývala obecného na Kokořínsku by zalarmovalo všechny aktivisty podporující mývala v republice. Toto hlasování by nikdo z nich neminul, zatímco mně by to bylo úplně jedno a nejspíš bych si přispal. Výsledek tohoto hlasování by byl asi zřejmý.
Dalším problémem by bylo možné ovlivnění výsledků zájmovými skupinami. Každé ráno by u vašich dveří stál tzv. lobbysta, co by zcela bezostyšně obhajoval Vaše „ne“ k zavedení platby rozhlasový poplatků Ose hotely. Přinesl by vám ranní kávu a osobně dohlédl na vaši pravou ruku, kterou by připlácl na zmíněné tlačítko kuchyňským nožem. V době dovolených by jste se zase báli dát klíče od vašeho bytu sousedům na zalévání kytek, neboť by zarytý levičák soused mohl hlasovat místo vás.
Každopádně by to mohlo být zajímavé. Jen tak ze cviku si každé dopoledne něco odhlasovat a večer se dozvědět zdali jste spřízněn s většinou či nikoliv.
Na druhou stranu od čeho tu jsou naši poslanci, když je platíme z našich daní? To si ještě budeme otlačovat prsty za ně? Ani nevím. Ale jednou za čas si takhle něco odhlasovat by určitě nebylo od věci.
Jednou třeba takové tlačítko do našich domácností přijde. Zrovna právě po přečtení tohoto článku někde sedí malý Bobeš kliká na odkaz pod článkem, protože se právě rozhodl, že zasvětí svůj život podpoře hlasovacích tlačítek do našich domácností.
A co vy? Chtěli byste mít doma také své hlasovací tlačítko?
