Mám totiž jeden nevyřešený duh. Ještě ovšem nevím, jestli nebude příliš riskantní mít s tímto politikem co tu má blog opletačky u soudu či nikoliv.
Nechci se zase vracet ke stokrát proprané kauze „Facka Macka zasáhla Ratha“ a k národu, který si stahoval toto video z Internetu rekordněkrát. Často ovšem vzpomínám na okamžik, kdy jsem proslulý pohlavkový spot viděl poprvé. Asi na to do smrti nezapomenu.
Moc se k televizi nedostanu, proto jsem i já patřil k oněm statisícům, co tento klip zhlédlo na známém shromaždišti nejrůznějších videonahrávek na Youtube.com. Zrovna jsem snídal, když mi kamarád poslal přímý odkaz na tuto kratičkou reality show. Konkrétně on mě zásobuje desítkami odkazů týdně a ne pokaždé patří jeho výběr k nejzdařilejším. Proto jsem i s jistou mírou skepse kliknul na daný odkaz a dál pojídal borůvkový jogurt.
Nemám pokaždé zapnutý zvuk u počítače a i tentokrát jsem neviděl důvod poslouchat tlachy jakéhosi politika u řečnického pultu, který se objevil na monitoru. Rozhodně jsem v té chvíli zalitoval, že jsem svým kliknutím počitadlo zmíněného video portálu posunul o jednu hodnotu nahoru.
Posléze mě napadlo, že videoklip bude nejspíše o nějakém vtipném přeřeknutí politika, nebo snad o nějaké zajímavé myšlence z jeho úst, zkrátka že bez zvuku to asi nepůjde. Proto jsem se pomalu natahoval k malému tlačítku nahoře na notebooku, kde se zvuk zesiluje. Již jsem chtěl polknout sousto právě vložené do úst, odložit lžičku a zvuk zesílit, když onen politik vcelku rychle odstoupil od mikrofonu. Nevypadalo to, že by si chtěl pokojně sednout a věnovat se spánku. Proto jsem ruku na tlačítku přidržel, aby se zvuk rychleji zesílil, neboť se stále nic neozývalo a začínalo to být zajímavé.
PLESK!!! jaké se ozvalo z reproduktoru mého zánovního přenosného počítače mě ochromilo. Nejen že mi v okamžiku klávesy počítače zalila bílofialová táhlá hmota DANONE, ale ještě jsem napůl leknutím a napůl smíchy vyprskl zbytky jogurtu v mých ústech na monitor. Pohled to byl groteskní.
Důležité pro tuto chvíli bylo rozhodnout se, zdali zachránit svůj počítač nebo svůj vlastní život , který byl ohrožen dávením. Zvolil jsem obojí najednou. Již teď mohu říci, že jsem v tomto boji obstál jen napůl. Se slzami v očích a s dávivým kašlem v ústech jsem co nejrychleji notebook obrátil, vypojil přívod elektřiny a pokusil se přístroj vypnout. Nutno podotknout, že jsem se již tolik vtipnou anekdotou nezabýval a to jestli vše dopadlo happyendem jsem již neměl možnost v té chvíli vyřešit. Spíše jsem se ohlížel po papírových ubrouscích a kapesnících, neboť jsem musel zároveň smrkat a utírat jogurtový humus, který zvolna odkapával z mého notebooku na stůl. Monitor již dávno zhasl a tak teď jogurt na zčernalém pozadí vytvořil krásné batiky. Hnus mi stékal po ruce a jen velice pomalu se vinul z klávesnice notebooku.
Asi je vám již jasné, jak rovnice o žádné neznámé dopadla. Návštěva specializovaného servisu je už jiný příběh, ale prý jsem nebyl první ani poslední kdo si vylil sajrajt do notebooku a nakonec se technici i zasmáli. Nakonec by oprava stála částku blízkou hodnoty postaršího notebooku a většina dat byla v nenávratnu. Vlastní život jsem tedy zachránil, ovšem můj IBM nikoliv.
Pane Macku!
Dlužíte mi počítač!
Ale soudit se s Vámi asi nakonec nehodlám :)
