Muzikál Les Miserables - Bídníci, se vrátil po 12 letech do pražské Goja Music Hall. Jean Valjean opět svádí svůj boj s Javertem a sál žasne nad pěveckými výkony malých i dospělých pěveckých začátečníků i profesionálů.
Už na základní škole jste o něm museli slyšet, pokud jste nechtěli propadnout z literatury. Nositel snadno zapamatovatelného francouzského jména, spisovatel Victor Hugo v 19.století přišel s románem, který dodnes obrací naruby svět filmu, divadla či muzikálového hraní a zpěvu.
Popasovat se s tímhle tématem není vůbec jednoduché. Třeba pro jeho komplexnost, barevnost či historické souvislosti. Pro divadlo či muzikál je taktéž výzvou růst postav v čase. Ono obrátit list knihy a přečíst si o Cosette, která se náhle z malého dítka stala dospělou, jde celkem snadno. Ale fyzicky zhmotnit tento přerod na prknech divadla anebo dokonce na hudebním jevišti, už vyžaduje trochu šikovnosti.
Po zhlédnutí Premiéry muzikálu Les Miserables, která se konala v pátek 16.02. v Goja Music Hall na pražském Výstavišti lze konstatovat jediné:
Pan doktor František Janeček to opět dokázal.
Po více než desetiletí si znovu prošel klasickými strastmi, kterých by si soudný člověk možná odpustil. Jen získávání licence a vyhovění všem požadavkům distributora na tento obří opus je očistcem, který si málokdo dokáže představit. Konzultace každé obsazené postavičky od malých dětí po dospělé, schvalování každého kostýmu či kulisy a další a další nejistoty, mohou vytvořit spletenec vrásek na vašem čele, který už nemusíte nikdy rozmotat. Nehledě na obavy, zdali dokážete ukočírovat ansámbl stovky lidí, které prostě musíte mít k dispozici, aby na zpěváky při premiéře nespadl žebřík, nestávkovaly vám šatnářky, nedošlo líčení a při zácpě v Praze přijeli všichni herci, ale i diváci včas. A to jsme asi u setiny problémů, které mohou při realizaci takového díla nastat.
Ale dost všech výzev, kterými se musel Janeček popasovat.
Určitě se ptáte, jaké to bylo v realitě, tedy na premiéře, ke které se upíná svět médií i veřejnosti.
Už desítky let se mluví o vynálezu zvaném „teleport“. Miliony lidí lační po možnosti přenést se do budoucnosti nebo minulosti na jakékoliv místo na světě. Pssst, v divadle Goja Music Hall takový teleport mají! Tento teleport je hromadný a dokáže stovky lidí na 3 hodiny přenést více než 200 let zpět, do Francie, do doby francouzské rebelie a střílení z barikád.
František Janeček vsadil na pěveckou kvalitu, což v dnešní době u dramaturgie podobných opusů není samozřejmostí. Do hlavních rolí tak byli obsazeni čistokrevní a plně profesionální zpěváci, nikoliv marketingové produkty televizních novel. Ono by to možná ani jinak nemohlo fungovat, neboť hudební party Jeana Vaeljeana, Cosette či Eponiny jsou svojí složitostí na vrcholu toho, co se vůbec ještě dá zazpívat. Intonační předěly některých kusů, výšky, do kterých se zpěváci musí dostat zejména u mužských partů, vzbuzují respekt, ale i obavy nejednoho interpreta.
Začátek představení se nesl v duchu představování děje a hlavních postav příběhu, což je fáze, kterou si každý muzikál či film musí projít. Jean Valjean se v lehce upovídaném intru teprve zahřívá.
Hmatatelný předěl v náladě a ve spádu představení přinesl výstup malé Cosette a následná hromadná tancovačka s rodinou Thénardierových, umě přeložená textařem Zdeňkem Borovcem „Hlava mazaná“. Andělský a nadmíru kvalitní hlásek malé Cosette je doplněn hospodskou párty, která odšpuntuje další výkony pěvců i skvělou choreografii.
Na scénu se dostává malá pak i dospělá Eponina, představuje se sbor pučistů se zamilovaným Mariusem a zejména malým Gavrochem, což je další dětská role, na kterou si po malé Cosette vzpomenete zcela jistě i po skončení představení.
Na pódium se poprvé dostává i dospělá Cosette a ansámbl pěvců tu máme kompletní.
Teda skoro kompletní. Celé představení od samotného začátku až do konce, lemuje osobitý projev policejního šéfa Javerta, který neutají herecké nadání, ale i originální pěvecký výkon, kterým dokresluje skvělé herecké etudy.
První půlka se chýlí ke konci a graduje ve sborovém semifinále většiny protagonistů, které do přestávky doprovodí srdečný potlesk publika.
Těžko zde líčit každé zákoutí celého představení. Nebudu tak detailněji líčit průběh druhé půlky, ať se čtenář může těšit na osobní prožitek z celého eposu. Těžko však nezmínit dechberoucí part Jeana Valjeana ve známém hitu „Otčenáš“, za který jeho protagonista sklidil oprávněný, minutový aplaus. Naprostý vrchol celého večera! Za mě obligátní: „Klobouk dolů!“ Jak kdosi poznamenal z publika za mnou: “Vracím index ze studia zpěvu a jdu makat do Kolbenky“.
Druhým vrcholem je pak přetěžký pěvecký part dospělé Eponiny s kterým se jeho protagonistka zhostila taktéž dokonale. Lká nad odcizením se svého tajně milovaného Mariuse, aby pak v jeho náručích zemřela pod barikádou.
V nekonečných ovacích vestoje trochu zanikají slova muže, jenž za to může. JUDr. František Janeček poděkoval všem protagonistům, přizval na pódium režiséra celého představení a pozval diváky do Goja Music Hall, kde se tato paráda odehrává.
Poděkováním právě panu Janečkovi ukončím i svoji stať já. Máte můj respekt.
Tak mnoho zdaru do další práce a spoustu spokojených diváků.
Obsazení na premiéře dne 16.02.2024
JEAN VALJEAN
David ULIČNÍK
JAVERT
Josef ŠTÁGR
FANTINE
Kateřina BROŽOVÁ
MARIUS
Lukáš RANDÁK
EPONINE
Felicita PROKEŠOVÁ
COSETTE
Natálie GROSSOVÁ
THÉNARDIER
Bronislav KOTIŠ
Madame THÉNARDIER
Renáta PODLIPSKÁ
ENJOLRAS
Tomáš VANĚK
Malá COSETTE
Darja KŇAVOVÁ
Malá EPONINE
Valentina VOZŇUK
GAVROCHE
Tobiáš SKRUŽNÝ
