Zase je mi do smíchu. A nemůže za to nikdo jiný, než bulvár.
No a hned potom někteří lidi, kteří o něm píšou. A vůbec tak nějak všichni
kolem toho tématu. Takže nyní budu pro srandu i sám sobě, když o něm napíši. Ale
ne, nebudu.
Každý řeší, co zase napsal bulvár, jaká je to špína, kde jsou jaké hranice a že já přece jasně stojím na straně těch herců, hereček, hvězd a hvězdiček.
Pak nezapomene dodat, že to náhodou zahlédli ve výloze, že ten bulvár ležel v čekárně u doktora, že ho měla kamarádka na stole, a tak tam zcela náhodou jen na půl oka pohlédl.
Ale já? Já bych si přece nic takového nikdy nekoupil!
Je vlastně bulvár na prodej? Mně se zdá, že si ten bulvár vlastně nikdo nekupuje. On jen tak někde vždycky leží a zrovna tak nešikovně, že je vidět titulní strana. A ty velká písmena si vždycky ty oči nějak náhodně najdou a než bys řekl „koupaliště“ už leží v kuchyni na stole. A sousedka co přišla na návštěvu ten titulek vidí také a říká si: „ to já ne, to není moje chyba, že jsem si to přečetla, to je časopis sousedky přece“.
Doslova jsem se rozřechtal smíchy, když kolegyně blogerka Souhradová napsala: Cituji: „Nechtěla jsem to číst. A nečetla. Ale bohužel jsem zahlédla titulek Blesku.cz „Nejděsivější tajemství Matušky: Zemřely mu dvě malé dcery!“ (Blesk.cz, 3.6.09). A tak jsem si o víkendu řekla – schválně, nakolik se tyto noviny na skonu známého zpěváka živí. A nespletla jsem se.“ konec citace.
Článek pokračuje ve stejném tónu jako stovky, ba tisíce podobných článků. Jak je ten bulvár nízký, že píše to či ono, jaký je to hyenismus napsat to či ono a tak dále a zase zpět. Je to hrozná škvára, jak tuhle napsali... No a jak se opřeli do té Venduly, no četli jste to, ten bulvár už opravdu nezná hranice...
No a já mám zase veselejší den – dokážete mi snad přinést lepší důkaz lidské hlouposti?
Dokud si neuvědomíme, že jsme to právě my, kdo živí bulvár, nepohneme se ani o centimetr vpřed.
Pochopila blogerka Souhradová, že i ona jasně podpořila svoji desetikorunou bulvární noviny, ať už byl její záměr jakýkoli? Pochopila, že takových jako je ona (co si to koupili jen tak ze zvědavosti, koho zase pošpiní) mohou být desetitisíce?
Můžeme se hájit, můžeme protestovat, že jsme si to přece koupili jen jednou, protože bla bla bla. Ale zrovna tento kovák právě rozehrál ruletu, která se odborně nazývá tržní ekonomika. A ten kdo z toho trží je právě bulvár.
Nikdy jsem si nekoupil jediný výtisk bulvárních novin. O většině těch kauz ale vím. Od článků blogerů, z televize, z výkřiků těch, co přeci bulvár nikdy nečtou a odsuzují to co napsali o Waldovi. Jo četli jste to co o něm napsali? Nečetli? To je škoda, protože je to fakt hrůza.
Neděláme bulváru právě my to nejlepší PR? Neudělal jsem mu reklamu nyní i já?
Já doufám, že ne.
Myslím, že bychom měli pochopit, že i ta nejnižší titulka a největší pomluva by v nás neměla ani na setinu sekundy vyvolat pocit, že si o tom třeba jen v čekárně u doktora musíme přečíst, nebo se o tom pobavit z přáteli.
Ani ta největší špína by v nás neměla vyvolat potřebu si ze zvědavosti něco kupovat, ať už bychom se u toho smáli, nebo zase vykřikovali, jak je bulvár špatný.
Prostě N E K U P O V A T!
Dokážeme to?
Pak se třeba herci nebudou bát vyjít na ulici, pak se třeba budou moci lidé v klidu procházet po zahradě nazí.
Nikoho to nebude zajímat, nikdo si o tom nebude chtít ani číst. Nebylo by to príma?
