Po chvíli se ozvala strašná rána, já a můj milý jsme vyskočili úlekem z pohovky. Já měla v tu chvíli pocit, že nám do kuchyně někdo hodil atomovku. Do obýváku nám vletěl černý mokrý namydlený blesk s vykulenýma očima a my se šli.
Takové to, když Vám zvíře dá najevo, že když mu nevyhovíte, zařídí se po svém . Měli jsme s mým miláčkem docela hezký večer, koukali jsme na Harryho Pottera a naše kočka Jackina si před nás sedla a začala mňoukat, jakože má hlad (dobře, tak ne jakože, ale doopravdy....má hlad pořád). No a můj milý jí řekl, ať vydrží, že po reklamě jí půjde něco dát. Pak se na ni ještě podíval a škodolibě dodal, že vlastně by teoreticky mohl film stopnout a dát jí najíst hned, ale kdo si počká, ten se dočká.
Tak musím říct, že tohle pořekadlo má něco do sebe. Jen se nedočkala Jackina, ale my. Naše kočka nám dala jasně najevo, že ona prostě čekat nebude, až se my uráčíme jí dát najíst, hrdě odkráčela s hlavou vztyčenou do kuchyně, s výrazem " Já vás vlastně zas až tolik nepotřebuji"
Po chvíli se ozvala strašná rána, já a můj milý jsme vyskočili úlekem z pohovky. Já měla v tu chvíli pocit, že nám do kuchyně někdo hodil atomovku. Do obýváku nám vletěl černý mokrý namydlený blesk s vykulenýma očima a my se šli podívat, co se stalo. Stalo se to, ze jsme kočce vařili vývar (má chudinka dietu) , no a ona si vyskočila nahoru a vývar si shodila dolů. Vývar s prominutím v háji a naše kočka si dala polívkovou kůru na srst. Měla ji extra lesklou ještě týden. Naštěstí nebyl už horkej. A ponaučení pro nás, že karma je zdarma a zároveň jsme zjistili, že naše Mimino, má neuvěřitelně tvrdej spánek, s tou to ani nehlo. Asi je fakt po mně.
