Když dva dělají totéž, není to totéž. Pečení je prý radost, ale to asi zřejmě nepekli koblihy. Věděli jste, že droždí je děsně nevyzpytatelná surovina? :-)
Občas mívám záchvaty v podobě vaření, nebo dokonce pečení. Když už se rozhodnu péct, je to většinou z důvodu, že mě honí neuvěřitelná mlsná a zároveň, vím, že mi jistý dezert vydrží na dýl než na 30 minut .
Nějakým omylem jsem tenkrát koukala na Hrušku (myslím tím jistého moderátora z tv, ne, že bych na tom už byla z nudy tak zoufalá, že bych si před sebe stavěla ovoce či zeleninu), jak tvoří koblihy. V jeho podání mi to přišlo jako naprostá brnkačka. Že největší srandu si užiju zrovna s droždím, to jsem ovšem netušila. Pokud máte rádi vtípky o blondýnkách, v tom případě musím říct, že někdy jsou asi pravdivý, anebo některé jsou asi o mé maličkosti.
Takže první pokus s kváskem....studené mléko (mělo být vlažné), šoupnu droždí, vzápětí mi dochází, že to mléko mělo být vlažné, ne studené. OK. Jsem sice blondýna, ale všechny převezu. Nenechám se vůbec rozhodit. Beru nový hrnek, dám do něj kapku mléka, strčím do mikrovlnky a dám ohřát. Mlíko je teplý, to jsem ovšem chtěla, přilívám do prvního hrnku se studeným mlíkem, čímž mi mělo vzniknout mlíko vlažné. Po nějaké době zkontroluji stav, ale droždí nevypadá, že se chystá zvětšit objem. A jelikož jsem se přecenila a z obchodu vzala jen jedno droždí, tak mi nezbylo nic jiného, než dojít pro další. To už jsem byla prozíravější a vzala pro jistotu rovnou 2 droždí. Takže jdu na pokus číslo 2. Teď už postupuji správně, dávám vlažné mlíko, nasypu droždí, přikryju utěrkou, položím na židli a abych si zkrátila dobu čekání, jdu mýt nádobí. Nádobí umyté, potřebuju si otřít ruce, tak se otáčím a sahám po "pohozené" utěrce na židli. Jenže jsem jaksi zapomněla, že tam mám pod ní ten zatracenej hrnek s droždím, takže ten letí v tu chvíli na zem a já mám zase o zábavu postaráno .
Jdu utřít rozlitej kvásek na zemi (mimochodem, opět se tvářil, jakože objem zvětšovat prostě nebude) a poté už si to mířím k počítači, aby mi chytrej internet poradil, jak teda sakra mám kvásek udělat a kde teda dělám chybu. Tam někdo chytrej radí dát do vlažného mlíka navíc cukr a dát to někam do tepla. Fajn. Vlažný mlíko mám, cukr v něm taky, droždí, předehřála jsem si troubu (samozřejmě mírně), tak to tam strčím a jdu si dát panáka. Po nějaké době jdu zkontrolovat stav. Huráá. Kvásek konečně ráčil zvětšit objem, bohužel až moc, hrnek obsah nezvětšil , takže ten v tu chvíli vypadal jak z pohádky hrnečku vař. Navíc má kvásek divnou konzistenci, takže vylívám do záchodu a naštvaně se oblíkám a jdu opět do obchodu pro droždí. Nutno, dodat, že pro jistotu jdu pro droždí instantní a taky jdu pro jistotu do jiného obchodu, protože si jinak Vietnamec bude myslet, že pořádám doma drožďovou párty.
Pokud ani tento pokus nevyjde, tak na milé koblihy kašlu. Abych to zkrátila, poslední pokus už vyšel a koblihy se nakonec podařily, možná díky popíjení vodky na uklidněnou.
