Asi v roce 2018 jsem se rozhodla si založit blog. Vlastně ne já. Kamarád mě do toho uvrtal. Už dřív mi lidi říkali, že bych své vtipné story měla zapisovat a napsat knihu, že bych spoustu lidí pobavila.
Asi v roce 2018 jsem se rozhodla si založit blog. Vlastně ne já. Kamarád mě do toho uvrtal. Už dřív mi blízké okolí říkalo, že bych své vtipné story měla zapisovat a napsat knihu, že bych spoustu lidí pobavila. Tak na knihu to opravdu nevidím, ale ten blog bych ještě riskla. Jenže jako nezkušená, jsem netušila jak začít a hlavně kde. Že na iDnes existuje nějaký blog, jsem neměla ani páru. To mi právě poradil můj kamarád, budeme mu říkat Mates.
"Založ si blog na iDnes, tam leze denně milion lidí, ty blogy se ukazujou na hlavní stránce a lze je tam hledat i podle kategorií."
"Tak jo, asi to zkusím. A můžu si při registraci jméno a příjmení vymyslet, ne?"
Mates: " No, myslím, že chtěj pravý jméno a příjmení" A já na to " Fakt, jo? A jak to jako zjistí? To budou chtít občanku?" (hahahaha, fakt jsem se tehdy tomu zasmála) A Mates na to suše jen " No, budou no"
Mezitím jsem to, ale zjistila i já sama, protože než jsem si přečetla jeho odpověď, tak já mu už rozčileně začala psát " Ty vole, si dělají prdel, oni po mně fakt chtějí občanku" A samozřejmě jsem si napsala jiné příjmení, takže jsem musela dát o krok zpět, abych tam tedy napsala to správný.
Kamarád se mě snaží uklidnit a vysvětluje mi, že jsou to noviny a i když chci třeba jen komentovat články, tak musím vystupovat pod svým pravým jménem a taky, když někoho zablokujou, tak aby nemohl jít a založit si nový účet. Což dává logiku, že jo. Jenže jsem byla tak rozčilená, že jsem prohlásila, že na to kašlu a nikam se registrovat nebudu. Prostě celá já, vyletěla jsem jak čertík z krabičky. Mates mě moc dobře zná, takže mě nepřesvědčoval, nechal mě být, věděl, že se mi to v hlavě zase rozleží.
Nemýlil se.
Jupí, registrace je snad dokončená. Otevřela jsem vítězoslavně potvrzující email, nicméně po pár vteřinách mi přišel další email, kde mi pro změnu zas oni, vítězoslavně oznámili, že mi zablokovali účet za dvojí registraci. Jak jsem psala zprvu jiné příjmení a pak ho opravovala na to správný, tak systém vyhodnotil prostě můj zoufalej pokus o přispívání do blogu jako dvojí registraci. Takže jsem se opět vytočila a zařekla se, že s celým iDnes končím. Nebo lépe řečeno, iDnes skončilo se mnou a to minimálně na půl roku. Pak jsem si řekla, že zkusím napsat administrátorům můj problém a budu doufat, že pochopí, že nejsem podvodnice, ale že holt dřív píšu a pak myslím.
Odepsala mi vzápětí administrátorka a můj problém vyřešila a účet aktivovala. Jupííí. To jsem ještě netušila, že zdaleka nemám vyhráno. Nicméně mé zachránkyni jsem moc poděkovala s tím, že mám na ni ještě poslední dotaz (nebyl poslední, podle emailů, následovalo asi dalších 10, ale to jsme ještě obě netušily...i když ona možná už ano), že mi nejde založit blog, ač jsem postupovala přesně podle návodu, ale sekce Blog, je pro mě stále nedostupná. Administrátorka mi odepsala, že mám blog aktivovat na modré liště vpravo. Odpovídám, že to už jsem zkoušela a nic. Než mi odepsala, obdařila jsem ji dalším emailem, že se jí omlouvám, ale že to chce po mně zase ověřit totožnost a že bude zřejmě problém v tomhle. Administrátorka mi s neuvěřitelnou trpělivostí odepsala, že to s tím nesouvisí, nicméně moje registrace není dokončená, protože mi chybí ještě fotka.
Ok, žádnej problém, to je maličkost a vkládám jako fotku hlavu draka. I zde se dočkám velkého zklamání, protože mi vzápětí přišel email, informující o tom, že moje profilovka byla zamítnuta. Nechápu, co se jim na Dračí hlavě nelíbilo. Navíc fakt, že musím uvést své pravé jméno, bylo pro mě těžký, ale že budu muset všem ještě ukázat jak vypadá někdo, kdo chce obšťastňovat veřejnost svými tragikomickými story, na blog iDnes, to už byla fakt výzva!
Mezitím jsem zjistila, že pokud chci přispívat na Blog, je potřeba adminům poslat 5 vět o sobě a podle toho schválí, zda jsem či nejsem vhodný adept na psaní blogu. Matně si pamatuju, že i kvůli tomu jsem se rozčilovala a svýmu kamarádovi si stěžovala, že je to jak konkurz na hlavní roli do filmu.
Chtěla jsem od Matese poradit, ale odbyl mě s tím, ať si napíšu více verzí a pak jednu vyberu. Hm, to asi upadl. Dopadla bych jak s kabelkama. Čím větší výběr, tím horší rozhodování a nakonec si stejně vždycky vyberu blbě, protože ji pak ani nenosím a leží mi ve skříni. Tady bych dopadla určitě stejně. Spíš jsem chtěla nasměrovat. Tak jsem Matesovi s ironií poděkovala a on mi na to řekl " Rád pomůžu, postrčím tě, poradím ti, ale sepsat to musíš sama" Tak jsem mu opět kousavě poděkovala, že teda dík za "postrk" a že je mi fakt platný, jak cikánovi mejdlo. A on mi stejně mile odpověděl, že nemám vůbec zač, že mě rád postrčí, třeba do propasti, do bažiny a tak podobně.
No nic, nakonec jsem těch 5 vět dohromady dala. Napsala jsem asi zhruba tohle:
Jsem pražská naplavenina z jihu, protloukající se pražským životem s neustálým sklonem ke komickým situacím. Moje protloukávání bývá někdy přímo doslovné, rozbíjím si hlavu a další části mého těla o svůj vlastní nábytek. Myslím, že krom filmu Nezvratný osud, neznám nikoho, kdo by byl ve vlastním domově v takovém smrtelném nebezpečí, jako moje maličkost. Jinak jsem normální holka, která má ráda srandu, sport, posezení s přáteli, kreslení portrétů a do toho všeho bych se ráda pustila do psaní vlastního blogu.
No a poslední větu už nevím co jsem napsala, jen vím, že jsem kamarádovi napsala, že poslední věta mě napadá tato: Tak to je tak o mě vše, co bych řekla, Vás bych jen ráda upozornila, že ve zdejší registraci máte překlep, v kolonce máte, cituji: Budu dodržovat blogerský kodex a tímto potvrzuji, že jsem se podrobně seznámila atd..... máte ve slově Potvrdzuji, překlep.
Ale vzhledem k mým drobným komplikacím s registrací, mám pocit, že jsem se neodvážila moc provokovat, protože mám pocit, že by mi obratem zablokovali účet ne na půl roku, ale aspoň na rok. Tak jsem si řekla, že protentokrát si to odpustím.
Mates chtěl vidět ještě další verze, ale vzhledem k tomu, že po všech těch procesech jsem měla pocit, že mám v hlavě vymeteno jak ve mlejně, jsem prohlásila, že jedna verze bude muset stačit a buď prostě projdu, nebo holt neprojdu a budu si to holt sepisovat někde jinde.
Výsledek mého asi 3 denního snažení s registrací, byl ten, že mi nakonec přišel email, kde mi slavnostně oznámili, že můžu začít psát blogy. Jupííí. Nicméně po zkušenosti z minula, jsem ještě 15 minut čekala, zda se mnou zas jen nelaškují a nepošlou mi vzápětí další email, kde mi oznámí, že z toho zase nic nebude. Nic nepřišlo, tak jsem bouchla šampáňo. Řekla bych, že to byla i zásluha milé administrátorky, která měla se mnou úžasnou trpělivost. Jestli je nás takových víc, potěš koště, snad jsou dobře placení.
Pravdou je, že jsem tehdy blog zakládala v době, kdy jsem byla nemocná. Takže to bylo určitě tím. Prý když je nemocný tělo, je nemocná i hlava, nebo tak nějak....a navíc ještě blond.
