Gentlemani nevymřeli. No, vážně. Byla jsem dneska v Albertovi a měla jsem chuť na čoko-banánové mlíko. No, jo jenže v regálu na mě vystrčili příchutě, o který já neměla zájem a hlavně..... strašně vysoko.
Gentlemani nevymřeli. No, vážně. Byla jsem dneska v Albertovi a měla jsem chuť na čoko-banánové mlíko.
No, jo jenže v regálu na mě vystrčili příchutě, o který já neměla zájem a hlavně..... strašně vysoko. Jako čokoládový mám taky ráda, už jsem se skoro i smířila s tím, že když zaujmu baletní postoj, možná mi bude dopřáno aspoň to čokoládový, jenže pak jsem si řekla, že NE.
Chci prostě to čoko-banánový a basta!
Nedá se nic dělat, budu muset někoho zneužít. Kolem mě prošla babča, sice o trochu vyšší než já, ale myslím, že by to nedopadlo dobře. No nic, babča fuč a jak naschvál, nikde nikdo.
Po chvíli se mým směrem začal blížit nějakej kluk, se slibnou vejškou ( myslím tu vzrůstovou, na vzdělání jsem se neptala), sice v jedný ruce držel...no, to už nevím co, prostě v obou rukách něco držel, ale to mě vůbec neodradilo. Vstoupila jsem mu do cesty a vyhrkla na něj, že mám na něj prosbu. Chlápek se na mě vyděšeně podíval a já na něj hodila smutnej kukuč s tím, že jsem mu ukázala regál s ochucenými mlíky a řekla mu: " Chtěla bych támhle to mlíko, ale to čokoládovo-banánový, ale je až támhle vzadu. A já..." významně jsem na sebe ukázala, "na něj nějak nedošáhnu" Chlápek se začal se usmívat ( asi úlevou, že nic horšího jsem si na něj nevymyslela) a mlíko mi podal. A já měla pusu taky od ucha k uchu, protože jsem dostala co jsem chtěla.
Holt jsem si dneska nevzala podpatky a takhle to dopadlo. Musím pak mluvit na cizí chlapy. Já bych teda oslovila i babu, ale zrovna tam byly samé malé. Myslím, že bych v těch supermarketech, měli myslet i na nás malinké pidi lidi. Nicméně, jsem si poradila i bez žebříku. Jsem malá, ale šikovná.
