Vláda sice nepadla, ale listí, listí nám padá, přátelé

Pod našimi okny neteče vodička, ale rostou tam lípy. Lípy srdčité. Na jaře se zazelenají čerstvou zelení a přinesou do našich srdcí novou sílu. V létě pak provoní naše pokoje lépe než voňavá kulička z Lidlu.  Na podzim - na podzim listí opadává a zase nádherně voní...

Na trávnících tvoří hromádky hrající všemi barvami, na chodnících o ně malí kapesní pejsci zakopávají. Na parkujících autech vytvářejí svými tvary malá srdíčka, až jsou všechna auta jak pomalovaná zamilovanými párečky, které se v podvečer pod okny procházejí. Několik lístečků se mi přilepilo na čelní sklo auta a drží tam jak přilepené vteřinovým lepidlem, však jsou z lípy. Proti podzimnímu sluníčku tak můžu pozorovat jejich žilky jako pod mikroskopem. Páni policajti, že za to není pokuta?

Listí se hromadí po zemi a vytváří žlutou peřinu, která se snaží ukrýt trávník před blížícími se mrazy a předat část živin zpět půdě tak, jak to kdysi kdosi v přírodě zavedl. Pozoruji tu žlutou spoušť a kochám se podzimními barvami listí, které jsou snad ještě krásnější, než ty jarní. "Brzy přijde zima, říkají, upleťte si barevné čepice..."

To listí dřív lidi hrabávali dřevěnými hrabičkami a ukládali ho na kompost. Pili při tom čaj s rumem, který jim spolu se studeným větrem vytvářel na tvářích červené ruměnce. Vůně tlejícího  listí se mísila s vůní listí, které již neochotně doutnalo na ohýnku, kde si brigádníci opékali, nebo spíš udili, nakrojené špekáčky.

Jednoho brzkého říjnového rána mne probudil hlomoz jakýchsi neforemných fukarů, které "kráčely" ovládány svými pány pod našimi okny a sfoukávaly to spadané listí na obrovské hromady. Smrad z motorů dal tušit, čím jsou ta zařízení poháněná. Ropnou krizi na vás! Přibouchla jsem okno, aby se zápach z nafty nedostal až do pokoje. Když fukary "odkráčely" vyrušovat jinam, sílící vítr zas rozfoukával srdnaté lístky naší lípy zpět na trávník.

Na domě ten den přibyla další "sprejová" srdíčka od místních puberťáků, kteří se téměř denně poflakují kolem domu a nemají co na práci. Na rohu ulice stál nezaměstnaný a dvěma zdravýma rukama prosil o almužnu.

Jak svět přichází o poezii...

Věnováno všem, kteří v těchto dnech poctivě hrabou...