Tom Tom - naše společná cesta životem na "místo určení"

Od chvíle, kdy jsem začala jezdit autem s navigací, je můj osamělý život za volantem mnohem bohatší. Tom Tom (a jeho hlášky) se stal mým přítelem přímo z nebes. Už si nemusím povídat jen s rádiem...

"Taky se Tomíku nudíš, viď? Jet pátou hodinu pořád po dálnici, nic moc nedělat a přesto být pořád v pozoru - jo kamaráde, to znám dobře. Ale neboj, za chvilku z dálnice odbočíme a budeš zas makat na plný obrátky!"

"Blíží se sjezd!" "Nekecej, myslíš sjezd KSČ? Jo to nevím - ale možná se i blíží..."

"Sjeďte a potom sjeďte!" "To se ti tedy fakt povedlo, no tak tedy sjedu sjedu..."

"Budete se držet vlevo". " Tak to tedy určitě ne, já se budu držet vždycky jedině vpravo!".

"Zahněte doleva. " "Ale já nechci zahejbat, rozumíš, a už vůbec ne doleva. Nemůžeš říkat třeba "odbočte"?".

"Zahněte doleva". "Prosím tě neopakuj to pořád dokola. Jak můžu zahnout doleva, když je to tam zavřený. Nemáš aktuální data, vole. To je tvůj celoživotní problém ."

"Až to bude možné, otočte se." "No, pěkně děkuju, otáčet se ne dálnici. To jsi pěkně zvoral, kámo, jsi úplně vedle, no jen se pěkně přepočítej, já tady řídím, já".

"Dojeli jste na místo určení". "Blbče, neopakuj to stokrát dokola, to vidím taky, že jsme tady,  ale poraď mi, kde mám zaparkovat, když jsi tak chytrej".

"No vidíš, ty jsi to spočítal na 5 hodin a já to ujela za 4,5. Doufám jen, že to zas nebude stát dva tisíce jako ta fotka z minulého týdne. Já vím, že bys mě rád upozorňoval, když nedodržuju povolenou rychlost. Ale máš to vypnutý, moc jsi buzeroval".

Přiznám se, že se mi občas zasteskne i po hláškách  typu:

"Takhle tam nedojedem ani do vánoc!"

"Tak už tam dej tu pětku!",

"Prosimtě jeď, jedeš z prava!",

"Nechceš si taky rozsvítit?",

"Nelep se na něj tak!",

"Zablikej na toho blba, předjíždí jak prase!",

ale jinak si spolu rozumíme moc dobře. Jezdím tak, jak on mi radí, a hádáme se jen výjimečně.

A tak jezdíme spolu sem a tam - já a můj TOM TOM. Je mým rádcem i společníkem na cestách střední a východní Evropou. Zbytek světa ignoruje, nemá k tomu potřebný software. Mluví na mne různými světovými i nesvětovými jazyky podle toho, který se mi chce právě poslouchat. Poskytuje mi celou řadu informací včetně těch, které mi vůbec k ničemu nejsou. Jede se mnou v autě v dobrém i špatném.

Můj TOM TOM s příjemným mužským hlasem...

A když si chci neplánovaně zahnout nebo sjet (se), tak Tomíka prostě vypnu...