Slibujeme svým voličům, že už nebudeme slibovat

Tak nějak by sa dala shrnout slova Mirka Topolánka na ideové konferenci ODS v Hradci Králové. "Mirku Topolánku, tak to bych raději neslibovala...!"

To máte jako před svatbou. "Znám jednu dívku, ta má dukáty, má dukáty. A chalupu, a chalupu dostane od táty". Známá árie Kecala v Prodané nevěstě. Kdo ale očekává, že předsvatební sliby budou splněny, je prostě naivní blázen. 

Ha. Předvolební sliby? Je zcela běžným jevem, že všechny strany před volbami slibují svým voličům i to, o čem předem vědí, že nemohou splnit. Občan tohle ale dobře ví. Je to taková hra mezi stranami a voliči: "My vám něco slíbíme a budeme doufat, že nám to nebudete věřit, nebo ještě raději - že to zapomenete." Kecal by měl být naší národní postavou.  Měl by se prodávat na turisticky významných místech místo matrjošek. 

Starší voliči, kteří kdysi volili 99,99999% většinou hlasů totalitní poslance, by mohli vyprávět. Předvolební plakáty hlásaly: "Volte štěstí vašich dětí." A český volič dobře věděl, že žádné štěstí svých dětí nevolí, protože musí volit kandidáty Národní Fronty. Český volič je na to zvyklý a ví, že předvolební sliby se v této zemi neplní, a proto je raději buď vůbec neposlouchá nebo je dělí alespoň deseti.

Na místě Mirka Topolánka bych byla klidná. Inteligentnímu voliči je přece jasné, že strana může splnit své sliby pouze tehdy, pokud získá dostatečný počet hlasů k tomu, aby mohla vládnout sama. To snad ani není potřeba zdůrazňovat.  V opačném případě je jasné, že všechny předvolební sliby splnit nelze, pokud vládne koalice více stran s různými volebními programy. 

 Je otázkou, jestli bychom vůbec chtěli vládu jedné strany, která by snadno prosadila všechny své volební sliby. Podezřele to zavání tím, co už jsme naštěstí dávno odpískali. 

A tak bych se být Mirkem Topolánkem nijak nevzrušovala a klidně bych řekla: "Slibuji, co jsem slíbil a odvolávám, co jsem odvolal... "