Škola hrou nebo škola terorem?

J.A. Komenský: "Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti."

Diskuse pod mým článkem z minulého týdne ( http://klokocnikova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=262272&bk=57817 ) je "fakt hustá". Většinou diskusi nečtu, protože diskusní příspěvky často svědčí o tom, že "naši čtenářové" neumí moc číst. Ale některé příspěvky mne tentokrát zaujaly a ráda bych na tři  reagovala:

1. Škola nemá vychovávat, ale učit. Vychovávat mají rodiče.

Je to podobné, jako když se mne mé dítě zeptá, kdo byl ten pán na koni na Václavském náměstí v Praze a já mu doporučím, aby se zeptalo ve škole paní učitelky. S diskutujícím nemohu souhlasit. Pedagogika je společenská věda o výchově, metodách vzdělávání a vyučování. Vychovávat a vzdělávat děti pak mají všichni, kteří k tomu mají příležitost. Nejlépe pak vlastním dobrým příkladem.

2. České školství je v katastrofálním stavu.

Nebyla bych tak pesimistická, katastrofa vypadá jinak. Ale řekněme - stav školství u nás není moc dobrý. Jednou z příčin tohoto stavu je skutečnost, že ve školství chybí schopní lidé se skutečným zájmem o výchovu a vzdělávání. Mluvím o těch, kteří by nestudovali na pedagogické fakultě jen proto, že se na jinou školu nedostali.

Po neslavném osvobození Československa bratrskými vojsky vyletěly ze škol tisíce schopných kantorů dost často jen pro to, že jim při prověrkách jejich svědomí nedovolilo souhlasit se vstupem těchto vojsk na naše území. Důsledkem byl naprostý zákaz práce s dětmi a mládeží a odchod ze školství.

Tisíce dalších schopných lidí, které se mohly stát dobrými pedagogy, nesměly v následujícíh dvaceti letech po roce 1968 rozhodnutím velké strany studovat vůbec nebo jim bylo doporučeno studium na školách technického typu s dodatkem, že nikdy nesmí pracovat s mladou generací.

Jo, soudruh věděl, že pedagogové mají nejen učit, ale i vychovávat! Proto byl opatrný a neuvěřitelně důsledný. Marně...

To, že v této době děti (naštěstí) skutečně vychovávala (nebo i vzdělávala) hlavně rodina, se projevilo v listopadu roku 1989, kdy děti, kterým bylo ve školách deformováno myšlení a utajena některá historická fakta, stály na "barikádách" listopadové revoluce, nezpívaly tam ruské častušky ze školních zpěvníků, ale písničky Karla Kryla s perfektní znalostí slov i melodie.

Po slavné sametové revoluci byly děti ve školách svědky zajímavých změn, například, že na západ od naší republiky nežijí jen lvi, že kus naší vlasti osvobodila americká armáda, že soudružka na ruštinu umí i anglicky nebo že do školní knihovny přibyla nová literární díla, o kterých slýchávaly jen na zakázaných rozhlasových stanicích.  Tato zjištění přinesla do společnosti nedůvěru k tomu, co a jak se ve školách děti učí. Důsledky se budou projevovat minimálně ještě celou další generaci.

3. Rodiny dnes děti nevychovávají.

Nevěřím, že dnes se ve většině rodin na výchovu kašle. Každý víkend potkávám desítky rodičů s dětmi, kterým se věnují, jak jen to je možné. Na výchově dětí se však dnes v mnohem větší míře podílejí i média, internet a další informační zdroje. Pro dítě je těžší se v tom množství informací orientovat.  Dříve, když chování dítěte ovlivňoval nevhodný kamarád, prostě se s ním nesmělo dále stýkat. Dnes má dítě kolem sebe spousty "nevhodných kamarádů", ať skutečných nebo virtuálních, spousty názorů a vlivů. A tomu příliš nezabráníme.

Úkolem společnosti je ukazovat příští generaci správnou cestu. Ale která cesta je ta správná? A jak dobře vychovávat, když morálka společnosti celkově upadá a ti, kteří by měli být dětem skutečným příkladem, se chovají tak, že zpravodajské pořady by měly být označené hvězdičkou, jak se to dělalo dříve u pořadů nevhodných pro děti, a  přenosy z parlamentu musí být vysílány po desáté hodině večerní.

Začala jsem Komenským, skončím i dalším jeho citátem: "Zahálka je polštář Satanův. Koho Satan nezaměstnaného najde, toho sám zaměstná nejprve myšlenkami špatnými potom i skutky zlými."

Kdyby Jan Amos žil a viděl naši školní mládež, možná by ale za nejvážnější důvod jejího neutěšeného stavu označil  skutečnost, že děti až příliš často nemají co dělat.  

Pravděpodobně by i velmi nelichotivě ohodnotil celkový stav naší společnosti. Velmi pravděpodobně by pak musel znovu emigrovat. Tentokrát možná rád...