S křížkem po funuse

Přijít s "křížkem po funuse" je velmi nemilá záležitost. Obzvláště, pokud se jedná o funus vysokého státníka bratrské země. To pak musí nasadit Omluvčáček všechny páky...

Jako dítko školou povinné jsem často chodívala pozdě do hodin klavíru a hudební nauky, neb jsme cestou do hudebky vyváděli různé lumpárny.

"Zas jdeš s křížkem po funuse", říkávala mi hodná paní učitelka, (vlastně soudružka učitelka). Honem jsem vymýšlela vhodnou výmluvu, ale nic nepomohlo, paní učitelka mě nechala za trest přehrávat stupnice a etudy  "po škole".

Termín "zůstat po škole" jsem však chápala  mnohem lépe, než termín "přijít s křížkem po funuse"

Tak především jsem nevěděla, s jakým křížkem jsem přišla. V době mého mládí byly křížky rozhodnutím strany zakázány, vše, co mohlo jen trochu kříž připomínat, bylo odstraněno.

A pak to slovo "funus". Doma mi sice vysvětlili, že to slovo znamená pohřeb, poslední rozloučení, ale cožpak v hudebce byl nějaký pohřeb? Proč bych tam měla chodit s křížkem po funuse?

Až později jsem pochopila, co toto rčení vlastně znamená. Asi se dříve lidem často stávalo, že nestihli přijít na pohřeb svých blízkých včas, přiběhli sice s křížkem, ale už bylo po všem a pohřební hosté již seděli v hospodě. A tak vzniklo to úžasné české rčení, které by se asi jen těžko vysvětlovalo v jiném než českém jazyce.

Teď se to rčení docela hodí. Když ale přijde s křížkem po funuse prezident, je to fakt nemilé.

Tak honem vymyslete nějakou výmluvu, ať nemusí zůstat  "po škole" !

Tak, hlavně nepřijít s křížkem po funuse na pohřeb vlastní...