Nezapomeňme, že Listopad 89´znamenal i rozpad mnoha rodin

"Když se kácí les, létají kolem třísky", říká staré české přísloví. Třísky létající z "lesa" káceného sametovou revolucí zasáhly srdce mnoha rodin a způsobily jejich rozpad. To je ta méně oslavovaná strana téže mince.

Pohled na jásající davy lidí kdekoliv na světě ve mně vyvolává stísněné pocity. Však už jsem na tomhle světě leccos zažila! Od jásajících davů v prvomájových průvodech, které jsem pozorně sledovala již jako malé dítko z ramen svého rodiče, až po jásající davy na Václavském náměstí a na Letné v roce 1989, kde jsem před 27 lety nesla na ramenou své československým praporkem mávající dítko.

Zas budeme letos vzpomínat a znovu prožívat tu euforii, která přinesla svobodu a demokracii, po které jsme tolik toužili. Přinesla takové změny, které zacloumaly celou společností i v jejích základech a přinesly tak i spousty změn do rodin, které jsou a doufejme, že i nadále budou základem naší společnosti.

Po roce 1989 se rozpadlo mnohem více rodin než by to odpovídalo předchozí statistice. Tento jev není ničím neobvyklým, v historii provázel všechny společenské otřesy.Celá řada manželství se rozpadla vzhledem ke ztrátě funkce a z toho plynoucího postavení některého z manželů v důsledku rozpadu totalitního režimu. Měl jsi červenou knížku, vypadni!

Celá řada manželství se rozpadla vzhledem k možnostem, které nově vzniklá společnost přinesla.  Připomeňme nové možnosti cestování do zahraničí, vzdělávání se, podnikání a v neposlední řadě i možnosti zapojení se do politiky vzhledem k novému demokratickému zřízení. Ti, kteří léta stáli na druhé koleji, dostali novou šanci dostat se do vedoucích funkcí. Ne vždycky to bylo ku prospěchu společnosti,  ale téměř vždycky to bylo na úkor rodiny.

Mnoho mužů našlo vzhledem k novým příležitostem nové partnerky a mnoho žen si vyhlédlo pro další život nového partnera. Mnoho lidí se vrátilo z ciziny do své rodné země - dost často bez svého partnera, který se do postkomunistické země odmítl přestěhovat.

Možná bychom mohli na závěr - v duchu Pelíšků - napsat: náš strejda Pepík přišel o svou funkci, přestože již v prosinci 89´vrátil červenou legitimaci a úspěšně se zapojil do činnosti Občanského fóra. Při jednom záchvatu deprese se úspěšně pokusil o sebevraždu. Teta se znovu vdala za podnikatele, který ji připravil o všechny strejdou naspořené peníze. Část rodiny žijící v Praze vysedává v pražských kavárnách a volí Losnu, část rodiny žijící na venkově ji pomlouvá a volí zásadně Mažňáka. Obě části rodiny se spolu rozhádaly a ukončily vzájemnou komunikaci. Možná ti jejich mladí již pochopí nutnost respektovat názory druhého a ve škole je naučí o problémech diskutovat s potřebnou tolerancí. Už není jen jedna oficiálně posvěcená pravda. A hledání pravdy - to je hodně těžké.

Jakkoliv se dnes budeme radovat z toho, co se před 27 lety odehrálo, vzpomeňme i na rodiny, které to nějakým způsobem "odskákaly". A tolerujme, že jsou prostě lidi, kteří říkají, že oni tedy rozhodně nemají co oslavovat...