Můj druhoruký život

Balancovala jsem v tramvaji na pohyblivém madle, špinavém z mnoha neumytých rukou a četla si letáčky. Zaujal mě ten o recyklacích: Přímá recyklace znamená znovuvyužití věci bez další úpravy.

Ten letáček mě přivedl k úvaze, jak recyklace provází celý můj život.

Začalo to celé mým vlastním narozením. Narodila jsem se jako druhá (dcera). Březen toho roku byl ještě chladný, a tak jsem na cestu z porodnice domů "nafasovala fusak" po mé starší sestře, která mě již doma netrpělivě vyhlížela. Mohla jsem již tehdy tušit, že zástěrka, kterou měla v ten slavnostní den na sobě a která jí na fotkách tak sluší, mě také nemine. Naštěstí jsem neměla staršího bratra, mohla jsem dopadnout jako Jára Cimrman.

Posléze jsem po sestře podědila vše, z čeho ona vyrostla, od dupaček k parádním svetříkům a kloboučkům, včetně dalších věcí jako byly tříkolky, koloběžky, kola, brusle, kočárky pro panenky a silonové šatičky, kterých jsem se poněkud štítila.

Abych rodičům nekřivdila, občas nám kupovali na sebe něco nového pro obě stejného jen s číselným rozdílem  (většinou do průvodu na Prvního máje), takže se pak stávalo, že jsem jednu stejnou  sukénku nosila pět let - dotrhala jsem i tu svou i tu sestřinu.

V pubertě nastal nečekaný zlom: vzhledem k tomu, že mi narostla prsa a zadek mnohem větší, než mé sestře, ručička se obrátila a začala běžet proti času - ségra dědila hadry po mně a to si to oblečení často musela ještě trochu zabrat.

Totéž jsem pak po mnoha letech udělala i svým dětem s tím rozdílem, že dědily obě stejně a to po dětech všech mých kamarádek a kamarádů - a samozřejmě také mladší dítě po starším. Občas si prohlížejí fotky a obviňují mě ze zanedbání povinné péče a týrání svěřené osoby.

Po revoluci těžce ovlivnil můj život rozvoj secondhandů. Když se první objevil i v naší ulici, donesla jsem si domů  fialové tepláky s fajfkou a nápisem NIKE. Byla jsem šťastná! Ještě je mám schovaný.

Bože, co já jsem toho domů ze sekáčů natahala... Samé originály... Nekupte to, když je to tak levný... A značkový...

xxxxx

Když jsem tam tak při tom balancování v tramvaji bilancovala svůj dosavadní život, zjistila jsem, že většina mých věcí v životě byla ze secondhandu a vlastně i všichni moji partneři. Ten poslední je dokonce ze thirdhandu...

Věci prý věkem nabývají na hodnotě, a proto raději všechno schovávám a nic do barevných ani nebarevných kontejnerů nevyhazuji. Mám to všechno schovaný na další a další přímé recyklace. 

Jsem prostě ekolog...