Demokracie není synonymem pro ráj na zemi

Dívám se v televizi CNN do tváří Egypťanů, kteří v ulicích demonstrují za svobodu a demokracii. Připomínají mi listopadové dny sametové revoluce v naší republice, samozřejmě bez sametu. Vždyť jsme v Africe a tam se problémy v sametových rukavičkách neřeší...

"Sedím v autobusu a mířím na prohlídku egyptských památek v Luxoru. Náš klimatizovaný autobus je součástí kordonu asi padesáti autobusů, kterými v Egyptě za nejvyšších bezpečnostních opatření přepravují turisty  z přímořských destinací na prohlídku egyptských památek a pokladů v Luxoru, Káhiře  i na jiných místech. Nechápu vůbec důvody této opatrnosti, vždyť z pláže Rudého moře a pětihvězdičkového hotelu all inclusive se Egypt zdá zemí celkem vyspělou i politicky klidnou. Nechápu, proč nás doprovází vojsko se samopaly, obrněné vozy a proč jsou autobusy s turisty tak bedlivě střeženy. Necítím se příliš dobře, když projíždíme egyptskými městy, ve kterých se v důsledku projíždějícího kordonu zcela zastavuje život. Nerozumím tomu, i když žebrající děti kolem autobusů, které zastavily na povinnou přestávku u motorestu, cosi napovídají... Ale příliš se tím nezabývám, nakonec děti žebraly i v Rumunsku, a já jsem přece na dovolené a před sebou mám celý den mezi památkami v Luxoru...."

Tolik vzpomínka na letní pobyt v Egyptě. Začínám mnohé chápat... Záběry z televizních kamer do ulic egyptského hlavního města s tisíci demonstranty mi ale přijdou trochu jiné, než byly záběry do demonstrujících lidí v listopadu 1989 u nás. A není to jen mnohem ostřejšími projevy demonstrantů!

Už to mám! No jasně - mezi demonstrujícími "lidmi" nejsou žádné ženy! To u nás jich byla jistě nejméně polovina ze všech demonstrujících a mnohé ženy měly za krkem i své ratolesti... Jinak to ani nešlo, v časech, kdy se konaly demonstrace, už školky i školy byly zavřené... V našich ulicích tudíž byli demonstranti, demonstrantky a demonstrančata...

To odhodlání vybojovat změnu je však v Egyptě podobné jako bylo u nás a to i za cenu násilí a krveprolití.

Dívám se v televizi CNN do tváří Egypťanů, kteří v ulicích oslavují vítězství své revoluce. Říkám si, škoda že jsem nemohla v televizi vidět, jak tento americký zpravodajský kanál infomoval svět o té naší revoluci v roce 1989.

Egypt bude demokratický stát!

Dnešní Egypt je hrdý a svobodný stát!

Egypt už nikdy nebude, to, co dříve!

Today is my realy birthday. I am free!

Tolik se to podobá těm našim listopadovým pocitům...

Reportér německé televize říká: "Lidé v Egyptě vybojovali vítězství! Přivádějí z domovů i své manželky a děti a společně oslavují vítězství."  No jistě, jsme přece v zemi, kde převažuje muslimské obyvatelstvo... Tak se dámy nedivme!

Chvílemi Egypťanům závidím, chvílemi vzpomínám na naše velké naděje a očekávání plné radosti ze svobody. Egypťané byli vedeni skutečným hladem a bídou, my jsme byli vedeni hladem po svobodném životě, demokracii.

Slovo demokracie však není synonymem pro ráj, blahobyt a prosperitu. Dokonce není ani vládou lidu, jak se toto slovo překládá.

Již víme dobře, že lidé ve skutečnosti nikde na světě nevládnou, na světě vládnou jen peníze, zisky, výdělky, žebříčky růstu...

Ponechme Egypťanům jejich radost z vítězství, nekažme jim ji tím, co jsme si sami ve své zemi prožili. Změna je jen nová příležitost, naděje, která vyžaduje vleklé úsilí, energii a umění radovat se jen z malých krůčku ke zlepšení.

Přejme Egypťanům, aby jim jejich nadšení vydrželo déle než nám a aby na léta totality časem nevzpomínali s láskou, jako to "umí" někteří lidé u nás.

Demokracie je vláda lidu. Důležité ale je, jaký lid se k vládě nakonec dostane... 

Demokracie není ráj na zemi a létající pečení holubi do úst, demokracie je především zodpovědnost lidí za tento svět...