Český závodník začal po úrazu mluvit anglicky (já bohužel rusky...)

Dámy a pánové, to je tedy bomba: přečetla jsem si článek s tímto nadpisem na Novinkách.cz a začala jsem bilancovat svoji dosavadní výuku angličtiny. Výsledek je tristní... Zdaleka neodpovídá počtu učebnic v mé knihovně, počtu odsezených hodin na kurzech a už vůbec ne vynaloženým financím? Teď to ale vypadá, že ještě je určitá naděje...

Patřím ke generaci, která se od čtvrté třídy, kdy většina žáku ještě neuměla pořádně česky, začala učit ruský jazyk. Mé děti dnes při pohledu na ruský text skládají pochvalu všem nám, kteří jsme z ruštiny dokonce odmaturovali. Bohužel angličtinu, která se stala jakýmsi esperantem, jsme se na základní škole neučili, tudíž jsem znala jen pár slovíček, které si pamatovala moje maminka ještě z příchodu Američanů do Plzně v roce 1945. A díky Beatles jsme uměli alespoň Let it be.

Výuka anglického jazyka nám byla umožněna až na gymnáziu, nebyl to ale předmět, který by nás pubertální studenty způsobem výuky příliš zaujal.  Kdo si nevypsal slovíčka z učebnice do tří povinných sloupečků,  měl kuli. Nemohu zapomenout totalitnímu režimu, ža celou generaci dětí narozených po válce takto jazykově odepsal. Snad by to bylo i na žalobu za zanedbání povinné jazykové výuky a neposkytnutí pomoci při výuce světového jazyka... Třeba by Evropská unie poskytla finanční prostředky na výuku nás, kteří jsme takto dopadli. Pár milionků by to možná spravilo.

Takto jsem ale uvažovala až do včerejška. Na internetu se objevil článek o tom, jak osmnáctiletý plochodrážní jezdec Matěj Kůs z Plzně utrpěl velmi těžké zranění hlavy po té, co mu byla přejeta jedním ze soupeřů. Jakmile se náš závodník probral z bezvědomí, mluvil prý několik hodin dokonale anglicky bez cizího přízvuku. Sám přitom přiznává, že jsou chvíle, kdy je rád, že vůbec anglicky rozumí. Šéf plochodrážního týmu prohlásil, že Matějova angličtina byla zcela precizní bez českého akcentu a že zněl doslova jako moderátor věčerních zpráv.

Zapřemýšlala jsem o sobě a svém marném snažení ovládnout anglický jazyk tak, abych nepodléhala stressu pokaždé, když mám angličtinu použít. Již jsem absolvovala desítky různých kurzů včetně magické angličtiny, angličtiny drillem do podvědomí, angličtiny s rodilým mluvčím, ale chyba je zřejmě ve mně. Ale možná je to i tím, že většina jazykovek se příliš nesnaží o to, aby jejich klient angličtinu zvládl, protože by tím samozřejmě přišli o zákazníka. Je to pochopitelné - čím déle bude trvat, než se student angličtinu naučí, tím více peněz zaplatí. Začíná školní rok a kolem nás se všude vyskytují nabídky na jazykové kurzy od všech možných firem. Kterou zkusit letos? A za kolik? A kterou učebnici?

Možná by mi spíše pomohla nějaká správně mířená rána do makovice - i když nevím? S moji smůlou by se mi vybavila zas jen ta ruština a s tou se ve světě naštěstí nedomluvím.