Někteří hrdinové umírají dvakrát (Emil Zátopek, legenda bez charakteru)
Svoje dětství v hrůzostrašných padesátých létech jsem hrůzostrašně nevnímal. Nosili jsme pionýrský šátky, to jo, to přiznávám. K tomu pionýrské opasky s karabinkami a snad vinou tehdy nedávno skončené války a určitě i propagandy, našli jsme si nové hrdiny. Našim vzorem byli, ať se to dnes líbí nebo ne, vítězové nad německými fašisty. To byli ti, co jejich přilby či beranice zdobily rudé hvězdy. Zlaté hvězdě zase fandily holky, a to byla ta, kterou měla na čele jedna filmová princezna. Utržený a nasliněný okvětní lístek na čelíčku našich uličnic chvilku i držel a podobnost se zlatou hvězdou pohádkové princezny, podepřená dětskou fantazií, byla skoro dokonalá. Dětství je krásná doba. Čas šel dál a o další hrdiny nebyla nouze. Ti se tlačili v pomyslné frontě, aby se mohli stát našimi vzory. Tak jen namátkou.
Když jsme závodili (koloběžky, tříkolky), všechny naše „stroje“ měli číslo jedna. To totiž patřilo fenomenálnímu jezdci Čížkovi, co tehdy v motokrosových závodech na Jawě všechno vyhrával. Když se jely v nedaleké Šárce, byla to událost. Naše pouliční smečka sedávala poblíž Šáreckého potoka, kde průjezdy vodou neměly v atraktivitě konkurenci. Po skončení nás ještě čekal boj o nespočet malých praporků, co vyznačovaly trať.
Hanzelka a Zikmund, nepřehlédnutelný vzor pro výpravy za hranice našeho známého světa, a z počátku třeba jen o pár ulic dál.
Při závodění v běhu jsme byli všichni Zátopkové a pro tento titul jsme se dokázali i pohádat.
Že si člověk některé svoje dětské idoly nese pod kůží, jsem si uvědomil, když jsem se nedávno zamračil nad článkem, že náš fenomenální běžecký vzor byl bez charakteru. Ředitel Muzea pamětí 20. století, dokořán otevřel skříň se Zátopkovými kostlivci a svoji vědeckou práci, snad pro lepší čtenost, trochu okořenil dnes oblíbeným, „všechno bylo špatně“. Proč mi to připadá cinknutý? Autor je určitě odborník na „bejvávalo“, ale mně tam, jako pamětníkovi, chybí kontext doby. Každá časová etapa má svoji atmosféru a empatickému historikovi, věřím, neproteče mezi prsty. Schopnost vcítění žádná škola nevyučuje, to buď od Pána Boha máme, nebo ne. Zvykáme si, doba zhrubla, bulvarizace je na pochodu.
Vzpomínám, jak se zpěvačka Helena Vondráčková rozčílila, že se jí bulvární investigativci přehrabují v popelnici. Někomu se nad tím zvednul žaludek, některé možná napadla zvědavost, co tam asi našli. No, co asi, koukněte se do té své.
Každý máme svou popelnici, ale obsah těch celebritních holt láká. Pomalu si zvykáme, a přehrabování v odpadcích jako zdroj informací, se možná začne vyučovat na příslušných fakultách. Někteří šťouralové pochopili, že nejvýživnější jsou pod víky těch, co už mezi námi nejsou. Optika mladých historiků, jak to tehdy bylo a jaký kdo byl, je až udivující, že i my, pamětníci, koukáme se spadlou bradou. Pole mají neorané. Vzpomínám třeba na zpěváka Karla Černocha. Ten, aby mohl dál vystupovat, musel za normalizace do kamery říci, že v době Pražského jara byl pomýlený. Jo, trochu jsme se na něj za to mračili, ale časem jsme odpustili a snad i proto, že mezi řádky zpěvákova pokoření tiše zaznělo to známé středověkého hvězdáře, „a přece se točí“.
Protože si zvykám, nahlédnutí pod víko popelnice při úmrtí Karla Gotta jsem přešel s úsměvem. Snad jen jednou mi na chápající přikývnutí chyběla síla. To bylo při defilé kostlivců paní Vlasty Chramostové. Ta byla mým velkým vzorem a nadějí v době normalizace. Smutně přiznávám, že na rozdíl od Zátopka, pro mě zemřela dvakrát.
Zdeněk Kloboučník
Vašku, nechoď s pány na led, měli si říct Piráti
Tak oni si na to trochu i majzla dali. No asi jo, když do party, byť zváni, nechtěli jít s těmi echt provařenými (ODS, KDU a Topka). Ale podcenili Starosty.
Zdeněk Kloboučník
„Jednou nebudeš vědět co s prachama,“ zašeptala sudička do kolíbky, a tak se i stalo
Možná to tak nějak bylo, když se v prosté chodské chalupě pod Haltravou v roce 1911 narodila moje teta Eliška.
Zdeněk Kloboučník
Seriál Černí baroni jako recyklát
„Chybí příběhy, tak se občas točí i to, co už bylo natočeno,“ konstatoval u Karla Šípa film. kaskadér pozvaný do pořadu Všechnopárty.
Zdeněk Kloboučník
Ty atomky nejsou Rusů, pane Havlíčku, ty jsou naše
To řekl v Událostech poslanec Jurečka a já jen přikývnul. Ano, naše JE jsou naším majetkem a obsluhuje je už druhá generace českých techniků a myslím, že na výbornou.
Zdeněk Kloboučník
Posel špatných zpráv, redaktor Takáč
Jak se objeví na obrazovce, mizím. Stejně jako dobrá nálada, i ta blbá se musí vyrábět a v tom je naše veřejnoprávní v této pitomý době nepřekonatelná. Její strašení je možná stejně pandemický jako ten virus.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...