Ale tak to přece není, historici jsou tu právě od toho, aby nezaujatě popsali minulost se vším, co k tomu patří. Pokud je někdo z historie Vaším idolem, tak přece chápete, že nebyl na baterky a měl své chyby, ale historik by to přehlížet neměl a měl by popsat skutečnost se vším všudy.

Každý máme i svůj rub, s tím problém nemám. Některým dnešním historikům mám za zlé, že nasedli na módní vlnu "všechno bylo špatně", a to prostě není pravda. Ten radikální přístup startuje strhávání soch, přepisování názvů ulic, a nálepkování o bezcharakternosti je snad tou nejměkčí formou, ale ze stejného ranku. Tohle už tu bylo. Komouši se svojí Mladou gardou to uměli dokonale. Přesto, paní Chvátalová, děkuju za přisednutí.

Základní problém je, že se nějaká doba hodnotí z pohodlí doby jiné. Když k tomu přičteme, že v současnosti se nedá nic zatajit (proto taky jsou ty konspiranční teorie tak hloupoučké) a taky, že každý člověk se ve svém životě dopustil řady chyb a není dokonalý, potom je hned jasné, proč se shazují sochy z podstavců a proč kdysi hrdinové jsou dnes padouchy. Řešení to má jen jedno. Do budoucna najít určitou míru odpuštění, tam kde to jde. Pokud ji nenajdeme, bude společnost stále rozdělována hádkami. Vůbec to není jen o komunismu, ale lidech a jejich chybách v každé době, i v této. Protože i lidé z této doby budou v budoucnu hodnoceni jinak teď, jejich sochy shozeny z podstavců a z hrdinů se stanou padouši. Hezký den

Nějak mívám pochybnosti, když se dnes vytahují kostlivci na lidi, co se už nemohou bránit. Jiný obraz Zátopka získáte po přečtení knihy Zrozeni k běhu. A pak si budete říkat, kde je vlastně pravda? Kdo má důvod si vymýšlet? Jeho sportovní současníci a kolegové nebo současní ideologové?

Prý podepsal 2000 slov a pak to odvolal. Vzpomínám si, že během normalizace museli odvolat mnozí. To rudochům nestačilo, tak mnohé umělce nahnali do Národního na odsouzení "pamfletu" Charty 77. S pravdou je to vždycky těžký. Díky za zastavení.

Můžete dát odkaz na Zátopkova kostlivce ve skříni? Na stránkách Muzea nic není.

Čerpal jsem z článku "Legenda bez charakteru" od ředitele Muzea pamětí 20. století pana Jana Kalouse.

Jo, jo, tyhle mladé demokraty mám nejradši. Hledají špínu na lidi, kteří žili v dobách, jaké si ani neumějí představit. Žít tehdy, tak většina z nich v modrých svazáckých košilích agituje na širokorozchodnou a udělají všechno, jen aby tam sami nemuseli. Ať se podívají na svoje demokratické vzory v Americe, stačí, když nějaký nikým nevolený aktivista udělá bu, bu, bu a už klečí před zlatou rakví s mrtvým grázlem. A to ani nemají za zadkem ruské tanky.

Do kamene tesat!

Mám 78 let a dobře si pamatuju (zatím) kolektivizaci vesnice, znárodňování, měnovou reformu, rok 68 ...

U těch "pomýlených", či angažovaných je podstatné - UŠKODILI TÍM NĚKOMU ? Pokud neškodili, byla to jejich věc, možná přesvědčení, nebo nutnost. To se to mluví (nebo kecá) s odstupem času u klávesnice.

Máte pravdu a byl jste pro mne inspirací, abych tak nějak virtuálně nahlédl do té své popelnice.

A zjistil a ověřil si z dobových zdrojů a dokumentů, včetně vyprávění řady pamětníků, kteří mnohé zažili, a mezi něž řadím i svého děda, který byl zakládajícím členem stranické ZO v jejich závodě. Ten, za mého ranného dětství, mi vždy své vzpomínky na ty krásné časy budování socialismu tak krásně vyprávěl před tím než jsem usnul já, nebo často dříve on, že já měl poté ze zážitků z jeho vyprávění tak překrásné sny a vždy ráno se s nadějí, že něco podobného zažiji budil s touto nadějí do nových dnů.

Jenže jako žáček 3. třídy ZDŠ jsem v těch chladných podzimních dnech před koncem roku 89 ́ podlehl z dětské naivity všelijakým bludným představám a i díky klíčkům, od rodičů tehdy ještě zapůjčených, kterými jsem zmrzlými prstíky cinkal různě po náměstíčkách našeho městečka a vysokým dětským hláskem vyvolával různá odposlechnutá úderná hesla, jsem se stal tak jedním z těch, co aktivně přispěli ke všem těm politickým a společenským změnám. A věřte, že dnes když jsem již dospěl a rozumu nabral, bych si nejraději nafackoval, že jsem se zasloužil o všechno co nastalo.

Sám se již něčeho tak krásného co tehdy zažila za produktivních let vaše generace 65+ a starší nikdy nedočkám a navíc na všechny ty výhody, kterých si s vašimi neustále a nehorázně zvyšujícími penzemi užíváte, musí naše a patrně i další generace svou usilovnou prací vydělat a ze svých daní všechny ty náklady zaplatit.

A na to bych se nejraději, jak krásně náš rodný český jazyk umožňuje to nazvat, skutečně vydělal.

Zvláštní.

Zátopkovi kostlivci Vám nevadí a Zátopka pořád milujete.

U paní Chramostové Vám stejní kostlivci vadí.

Pěkný dvojí metr, pěkný.

Jasně, pane Ireine. Na úspěšného sportovce koukáte z jiného profilu než na morální autoritu. Chcete-li tedy, měříme jiným metrem.

"Každý máme svou popelnici" a "koukněte se do té své", to jste řekl moc dobře. A kdo to je, ten "jednoduchý" člověk? Znám jednoho "složitého" a žádná sranda s ním není...

Chápu, co jste chtěl říct. Na druhou stranu je hloupé vydávat některé lidi za modly a morální vzory a přitom bagatelizovat nebo zatajovat jejich skutečnou tvář. A to se dnes opět děje. Zmiňovaný Zátopek je pro mě obrovská sportovní legenda, mimořádný sportovec. Zároveň ale jednoduchý člověk, který si pořádně ani neuvědomoval co činí. Choval se podle toho, co zrovna chtěli lidi a společnost.