Je ráno, otevírám oči do nového únorového dne. První pohled z okna (které jsem před vánoci nakonec přeci jenom neumyla) probouzí i moji první myšlenku: Honem zase oči zavřít a vůbec nevylézat z postele :)
romantika
Rannní vstávání není moje oblíbená činnost ani v parném létě, natož když venku chumelí a mrzne. Po úporné každodenní snaze vylepšit obraz v zrcadle do podoby přibližující se lidskému vzhledu odhodlaně opouštím teplý příbytek. Už první krok ze dveří mě utvrzuje v přesvědčení, že to nebyl dobrý nápad. Chumelí, mrzne, fouká...
Pohled na parkoviště je jen pro statečné. Ti, kdo to ještě nevzdali, se snaží vyhrabat auto, pokud možno svoje. U nás platí jednoduchá zásada - začíná se SPZ J
Lopatu má každý rozumný šofér v autě. Ranní rozcvička je zdravá, napluhováno je slabých půl metru, jen moje předešlá půlhodinová snaha učesat se ztrácí svůj smysl. Během několika minut jsem jako čochtan a účes vypadá úplně stejně, jako bych právě vylezla z postele. Přemýtám, jestli byl rozumný nápad zacouvat večer do hromady sněhu, ucpaný výfuk není úplně ideální pro startování zmrzlého autíčka. Vyšlo to, vyjíždím.
Silnice se zúžily na jednoautové. Jsem charakter, tak uhýbám kolegovi, co jede do kopce. No jo, on projel, ale já končím zapíchnutá v další hromadě bílé nádhery... Naštěstí v tomto období funguje lidská solidarita, na pomoc mi jdou sousedé, stačí párkrát „houpnout" a jedu. Mezitím se stačily stěrače obalit ledovou krustou a tak koukám skrz zbytky čistšího skla a snažím se zůstat na silnici.
První kruhák, pedálem brzdy nepříjemně klepe ABS a já tipuju, jestli to ubrzdí i ten zoufalec za mnou. Začínám zvažovat, jak moc bych prohloubila celosvětovou hospodářskou krizi, kdybych se dneska nezúčastnila pracovního procesu. No jo, teď už je to jedno, drsnou horalku trocha sněhu přeci neodradí - zkusím to dál, už bylo i hůř.
Házím si korunou, jestli na výpadovku přes město, nebo přes kopec. Město vypadá jako lepší varianta až do chvíle, kdy na mě za napluhovanou hromadu u křižovatky jukne uprostřed cesty nakladač - silničáři se snaží uklízet, ale zapnout si aspoň oranžový maják je ani nenapadne. Stejně se dá jet jen krokem, každý to ubrzdí.
Za kopcem už to jde, jen jedno auto v příkopě.
A na oblíbeném mostě jeden rychlý jezdec omlácený o svodidla.
Dobrá bilance na mojí trase J
Po padesáti kilometrech na jih už není skoro znát, že je někde zima. Tiše závidím místním dámám jejich elegantní botičky na kramflíčkách, zouvám svoje pohory a vybaluji se z mokré šály a bundy. Až do odpoledne je pohoda, pak se budu muset vydat zpátky domů, nějak se pokusit zaparkovat a čekat, co bude další ráno...
Ale když je hezky, tak to u nás ujde J J J
