Někteří jedinci jsou zapomínací méně, jiní více. Ti, co více, to mají v životě podstatně složitější. Jejich okolí se ale obvykle velice dobře baví...
zapomneli me tu....já
Znám člověka, co dokázal zapomenout svoje auto kdykoliv kdekoliv. Dotahoval to až do takové dokonalosti, že zapomněl, že do Prahy (do práce, na nákupy) přijel autem, zpátky domů odjel busem a druhý den nahlásil krádež vozidla. Místní policie už ho dávno nebrala vážně a pátrání nevyhlašovala.
Znám jiného člověka, který zapomněl klíče od auta. V autě. Byl to dřívější typ Škodovky a měl drobnou chybičku - centrál občas usoudil, že je potřeba zamknout teď hned. Horší bylo, že auto stálo napůl vyjeté z garáže, tudíž nešla ani zavřít vrata. Mobil pochopitelně nedosažitelný na sedačce vedle klíčů a náhradní klíče doma, pěšky půl hodinky tam a zpátky. Konec dobrý, garáž mezitím nevykradli J
Potkala jsem neznámého řidiče, jak večer, v příšerném počasí = mrzne + prší + fouká, pobíhal jen v košili okolo svého zaparkovaného, rozsvíceného a nastartovaného auta. Zastavil si, aby oškrábal z oken namrzající sajrajtíček, co nebraly stěrače. Jeho centrál taky trochu zlobil a zamykal dle vlastního uvážení, on jen zapomněl nechat pootevřené aspoň okénko. Našli jsme v mém autě cosi, čím si otevřel. Myslím, že mu pak už bylo i jedno, že nevidí na silnici a odjel.
Znám člověka - možná i dva J, co systematicky zapomínají mobily na chalupě. Škoda, že jsme si už dávno nezaložili statistiku, kolik kilometrů najezdíme doopravdy na těch základních 20-ti km domů. A čí mobil tam zůstává častěji. Poslední dobou asi můj, nejlepší muž mého života si ten svůj jen přesměrovává a nechává pro jistotu v kapse. Pak se mu ale obvykle tak do středy nedá dovolat, než si vzpomene a to přesměrování zruší...to nemá řešení J
Ostatně ani mé odchody z pracoviště nebývají nejjednodušší. Že mám mobil na stole, místo v kabelce, to obvykle zjišťuji až na parkovišti, když sáhnu pro klíče od auta. Do kanceláře to jsou jen dvě patra, chodit po schodech je prý zdravé. Zachránit mě může asi už jen ten multifunkční čip nastřelený do ucha, co zvládne „vše v jednom" (mobil, kartu, klíče, ..)
Potěšilo mě, když najednou přiběhla zpátky i kolegyňka a se slovy „Kačenka šla celou dobu v bačkůrkách!" se dodatečně přezouvala do kozaček.
Znám automechanika, co zapomněl při opravě převodovky a následné montáži do auta zkontrolovat svoji práci. Výsledkem bylo vozidlo, které mělo k dispozici 4 rychlostní stupně dozadu a jeden dopředu. Poněkud nepraktické.... Chlapec měl noční J
Znám stavitele, co zapomněl, že když zvedne oproti projektu podlahu, musí taky zvednout strop místnosti. Všechno se dá opravit, že se střecha dává až nakonec, jsou pověry...
Vím o dieselovém autě, co je rozmazlováno přídavným vyhříváním. Na přední masce je zásuvka, do té se večer zapne el.kabel a ráno před prvním startem je motor předehřátý. Bezva. Kamarádka tvrdí, že tu šňůru uškubla jen dvakrát, jinak ji nezapomíná odpojit....
Moje nejprotivnější zapomenutí se týkalo otevřeného střešního okna u auta. V krásném letním dni jsem spokojeně odešla nakupovat. Po asi hodince, strávené příjemným probíráním hadérků v obchoďáku, mě u východu čekalo překvapení v podobě prudké průtrže mračen. Žádný problém, stála jsem ve skupince, která čekala, až to trošku přejde a pak přeběhla na parkoviště a honem do auta. Až když jsem si sedala, došlo mi, že je něco úplně špatně - to okno byl šíbr, ne vyklápěčka. Dírou ve střeše mi matka příroda nalila do autíčka několik litrů vody. Zkuste si řídit, sedíce v kýblu...
Moje nejhorší zapomenutí (dle mínění nejlepšího muže mého života) byla darovaná růže ponechaná na střeše auta. Na moji omluvu - ukládala jsem nákupy, květinu odložila na jediné bezpečné místo...a odjela. Je to už pár let, mám to na talíři dodnes jako smrtelný hřích. Podle mého už je skutek promlčený a vykompenzovaný jeho zapomínáním, jenže chlapská logika je zkrátka jiná. No jen namátkou:
- odjíždíme na dovolenou, někde u rakouských hranic zvoní mobil. Soused: „Vy se už asi nebudete dneska vracet, že jo? Tak já vám ty vrata od garáže asi radši půjdu zavřít!" No jo, když někdo musí běhat kolem s kamerou, zatímco chudák ženská balí, připravuje svačinu, rovná kufr auta - vše zakončeno slavnostním výjezdem (za odměnu smím sedět za volantem), asi pak nemá čas na drobnosti, jako zavírat garáž J
- další dovolená, další hranice a další hovor. Tentokrát sousedka s dotazem, jestli to střešní okno chaloupky zůstalo otevřené schválně...Předchozí scénář totožný.
- je večer, stavuju se pro mého drahého v práci. Odchází poslední, tak zapíná alarm a zavírá. Jen co dveře automaticky zaklapnou, sleduju, jak na ně nevěřícné zůstal zírat. No jo, sklem dveří pohledem hypnotizuje svůj kufřík se všemi doklady, penězi, klíči, poklady a co nejhůř - je tam i karta, kterou se dají ty dveře otevřít. Mobil měl naštěstí v kapse, dovolal se záchrany...
- několik časopisů (kolem 100Kč jeden), co nechal na střeše auta on
- rozsvícená světla zaparkovaného auta x-krát...Po nějaké době dostal knarozeninám startovací kabely, pak naštěstí vyměnil i auto.
- Takové prkotiny, jako zapomenutá platební karta doma - na to přijde u pokladny, zapomenuté klíče zvenčí vzámku - na to přijdu já, to už snad ani nepočítám...
A co se týká nehmotných zapomínání, do toho bych se snad ani nepouštěla, nebýt toho, že se miláček systematicky vytahuje, že ON už nezapomíná žádná výročí. Navíc má na to všelijaká připomínátka v počítači. Kdysi dávno bývaly problémové i moje narozeniny, poslední roky je to jen sem-tam nějaký svátek J Musím přiznat, že mě to netrápí, kytku, nebo dárek, můžu dostat (a dostávám) chvílemi i bez oficiální příležitosti. A upřímně - žádný dárek nevynahradí čerstvě vygenerované mužské špatné svědomí - vzácný to okamžik !!!
